Věřím, že jednou budeme i v elitní skupině, tvrdí po MS Karel Manhart

Pro začátek jedna otázka k mistrovství. Jak celý turnaj hodnotíte?
Byl pro nás strašně těžký. Přijeli jsme vyhrát a bez vítězství jsme se nemohli vrátit. Cítili jsme velký tlak, jak my trenéři, tak hráčky. Ale myslím si, že jsme to všechno zvládli velice dobře.

Ovšem byl to „jen“ turnaj divize II a nad ním jsou ještě další dvě skupiny. Když byste měl oznámkovat celkový stav českého ženského hokeje od jedničky do desítky, kdy deset je nejlepší. Jaké číslo by to bylo?
Myslíte úroveň výkonu nebo vnímání?

Zkusme obojí. První třeba výkon. Na jaké úrovni se české hokejistky pohybují?
Je to těžká otázka a nejde to takhle říct jedním číslem. Je to hodně těžké.

A to vnímání?
Hodně špatné. Stále na to nejsme zvyklí a bude trvat ještě řadu let, než bude ženský hokej vnímat fanoušek jako sport. Pořád jde o hokej, ale nicméně je to trochu něco jiného. Holky nemůžou hrát jako chlapi, to je přece jasné. Pohled na ženský hokej tedy nemůže být stejný jako na mužský. Jinak k naší lize, máme tady devatenáct týmů.

Italové mají čtyři. Takže devatenáct je relativně dost, ne?
Z mého pohledu je to dobře, že máme devatenáct týmů. Ovšem co se týče kvality, vidíme tak čtyři úrovně. Všude ve světě, například v Německu, Rakousku nebo Rusku, mají dva vynikající týmy a pak jde úroveň dolů. Já trénuji Slavii, se kterou jsme hráli evropskou ligu a ligu mistrů a srovnání je slušné. Náš největší klubový úspěch je čtvrté místo v lize mistrů. Takže na klubové úrovni můžeme srovnávat. Ale co se týče reprezentačního ženského hokeje v Evropě, tak tam jsou vpředu Švédky a Finky, na ty ještě nemáme.

A co třeba Slovenky? Ty jsou taky v elitní skupině. Na ty máte?
Na mistrovství světa v Grazu, kde jsme sestupovaly z pátého místa a Francouzky ze šestého, Slovenky vyhrály a postoupily do elity. My jsme byli jediným týmem na mistrovství, který je porazil pět jedna. Bylo to jejich jediné zaváhání. Hrajeme s nimi hodně zápasů, protože máme dohodu, že hrajeme my, Švýcarky, Slovenky a Němky společné turnaje. Na klubové úrovni je na Slovensku nejlepší Slovan a my s ním máme bilanci aktivní. Ale Slovenky mají kvalitní přípravu, kterou takto dělají pět let a nutno říct, že velice dobře. My teď zkoušíme podobný model. Musíme sehrát třicet těžkých zápasů proti klukům, protože pro nejlepší holky nemáme konkurenci.

Když říkáte, že hrajete s chlapeckými týmy, s jakou věkovou kategorií jsou dospělé hráčky schopné hrát?
Když vezmu to nejlepší, co máme, zahrajeme si dobré utkání s mladším dorostem v první lize. Jak je to extraliga, s tím máme problém. Když si vezmu juniorky Kanady a USA, tam si troufnu tvrdit, že můžou hrát bez problémů s extraligovým dorostem. Když vezmu Kanadu a Ameriku v elitní skupině, mohou hrát juniorský hokej.

Na mistrovství světa v Caen jste postoupili o úroveň výš. Je to úspěch nebo povinnost?
Je to super, ale všichni to vnímáme jako povinnost. Do téhle skupiny nepatříme. Třeba v zápase s Dánskem to bylo znatelné. Nepostoupit do divize I by bylo velkým zklamáním.

V divizi I jste se pohybovali řadu let, že?
V Grazu to bylo poprvé, co jsme spadli do druhé divize, jinak jsme většinou hráli o medailová umístění. Kolega Fidrmuc v roce 2004 dosáhl největšího úspěchu, byl druhý za Kazachstánem. Jinak jsme byly čtyřikrát nebo pětkrát třetí a teď dvakrát pátí. Jednou to bylo v Japonsku, kde sestoupily Dánky, poté jsmev Grazu sestoupily my.

Některé hráčky odchází do Spojených států nebo do Kanady. Je pro ně dobré jít do zámoří?
Těžko říct, je to stejné jako u kluků. Když hraje kluk v šestnácti extraligu, a hraje jí pravidelně, je pro něj lepší zůstat doma. Když by šanci nedostane, je pro něj asi lepší hrát zámořskou juniorku. U holek to je stejné.  Já jsem toho názoru, že by holky měly být v tréninkovém rytmu. Na Slávii trénuji v dávkách mladšího dorostu a myslím si, že to je slušná příprava. Tady by měly holky udělat maturitu a pak jít do Ameriky na vysokou školu. Jsou názory, že čím dřív tam jde, je to lepší. Myslím si, že hokej na středních školách tam není až tolik kvalitní. Univerzita už ale pochopitelně kvalitní je. Druhá věc je, že když tam jde hráčka v prváku nebo druháku, naučí se perfektně anglicky a pak je pro ni přechod na univerzitu jednodušší. Z hokejového hlediska ale střední škola v Americe není lepší než zdejší nejlepší kluby. První holka, co tam odešla, byla Polenská. Ta už je teď na univerzitě.

Když se člověk podívá, že někdo hraje v zámoří, dostane pocit, že je automaticky lepší než ten doma. Je to tak i v ženách?
Když se na to díváte takhle, neřekl bych, že třeba v národním týmu máme vyloženou osobnost. Hrajeme týmově a není tu vyloženě hráčka, na kterém bychom stavěli hru. Jeden zápas je lepší ta a druhý zápas jiná.

Jak dlouho jste tvořili tenhle tým?
S týmem, který byl v Caen, jsme pracovali čtyři roky. Prošli jsme generační výměnou. Dneska je v týmu hodně devatenáctiletých a dvacetiletých holek. Říkám to pořád dokola, chybí nám generace kolem pětadvaceti let. Ideální stav je mít jádro deseti, dvanácti hráček mezi pětadvaceti až osmadvaceti lety. Mohou být i starší, třeba v Kanadě a v Americe hrají hráčky i po třiceti.

Tam je to jiné?
Je to tam jiné, protože ty holky jsou zajištěné. Když chce u nás hrát holka na nějaké slušné úrovni, nemá v osmadvaceti letech pořádnou práci. A to je problém. V zámoří to jde, tady je to horší. My máme jádro kolem jednadvaceti let a to je na elitní skupinu pořád ještě málo.

Český národní tým by měl být vrcholem ženského hokeje, ale jak to vypadá pod ním?
Áčko je samozřejmě vrchol, ale je tam, kde dneska je. Když se na to člověk podívá, chtěli jsme po osmnáctiletých holkách, aby nám uhrály postup. Teď postupem času to lidem kolem ženského hokeje dochází, že to byl velký krajíc. Má to svůj vývoj, nějaký posun. Máme áčko, osmnáctku a neoficiální výběr do patnácti let. Když se podívám na výběr do patnácti let, sehrál asi dvacet utkání a neprohrál žádné. Takže holky, které hrají normálně hokejové soutěže s klukama, nemají v Evropě konkurenci. Osmnáctka odehrála čtyři mistrovství světa. Na prvním byla třetí v Calgary, ve Füssenu jsme byli čtvrtí, v Chicagu holky hrály play-out s Ruskami a skončily sedmé. Letos ve Švédsku jsme obsadili zase čtvrté místo. Třikrát jsme tedy hráli o bronz. V áčku se ale hraje jiný hokej, kde se zkušenost uplatňuje daleko víc než u osmnáctiletých hráček.

Jaký je vůbec zájem o ženský hokej z řad dětí?
Paradoxně je pro ženský hokej v republice dobře, že je málo dětí. Já když sleduji holky, se kterými pracuji ve Slavii, museli dřív končit v páté, šesté třídě. To je ta generace, které je dnes dvacet. Teď třeba v Kolíně hraje Katka Mrázová starší dorost mezi kluky. Periferní oddíly jsou na to samozřejmě lepší. V Písku hraje extraligu mladšího dorostu Vanišová. Křížová hraje za ligový dorost Jindřichova Hradce. Ty holky hrají díky tomu, že kluků je málo. Do osmé třídy s nimi mohou hrát, proto je patnáctka tam, kde je. Když potom holka nehraje za kluky pět, šest let, víc tíhne k ženskému hokeji. Za čtyři, pět let by tyhle holky měly mít ještě víc zkušeností, které elitní skupina mistrovství světa chce. Až je nasbíráme, věřím, že se mezi elitu probojujeme.