23.02.2011 | Marek Chlupatý

Tomáš Zelenka: Před turnajem bych bral stříbro všema deseti

Sledge hokejisté se předvedli na mistrovství Evropy ve Švédsku v tom nejlepším světle, přesto jednou prohráli a skončili druzí. Obhájili tak svůj úspěch ze šampionátu z před tří let. S tím je spokojen trenér Tomáš Zelenka, i když v rozhovoru sám přiznává, že s týmem myslel na nejvyšší stupínek.
Máte za sebou vydařené mistrovství Evropy, ale ve Švédsku vše nezačínalo tak optimisticky. Podmínky pro týmy asi nebyly úplně ideální…
Už před šampionátem jsme měli různé informace, sbírali jsme střípky ze všech stran a věděli jsme, že servis pro týmy nebude úplně ideální. To se týkalo dostupnosti ledů šaten i dalších věcí. Jsem přesvědčen, že akce takového formátu by měla být zabezpečena úplně jinak.

S tím určitě souvisí také divácké návštěvy, které byly opravdu minimální. Čím to, že si na sledge hokej nenašlo cestu více diváků?
V krajině, kde je venku minus třicet stupňů a nikdo nechce ani vycházet, není možné počítat s tím, že se lidé pohrnou sledovat sledge hokej. Sice je pravda, že se mistrovství konalo v rámci paralympijského festivalu, ale ani to nepřitáhlo více fanoušků. Ti nechodili ani na ostatní sporty, jako například na lyžování, které je jinak ve Švédsku velmi populární.

Výsledkově jste však hned od začátku musel být spokojený. Čtyři utkání v základní skupině znamenali čtveřici výher. Jak lehce se tato série vítězství rodila?
Nejdůležitější bylo, že jsme dokázali pokaždé dát první branku a už v první třetině jít do vedení. Zároveň jsem rád, že jsme prošli těžší základní skupinou a všichni soupeři nás dobře prověřili. Naopak v druhé skupině byly dva týmy vyloženě do počtu, platí to pro Velkou Británii a Nizozemsko. Když už jsme vážili dlouhou cestu a nemalé finanční náklady, je dobře, že jsme absolvovali takovou mezinárodní konfrontaci.

Vyřazovací boje však byly úplně jiným oříškem. Ukázalo se, že rozhodovat bude každá branka a velkou roli sehrála také nervozita. Jak byste hodnotil obě utkání o umístění?
Pokaždé v našich zápasech rozhodla první branka, ta hrála zásadní roli. V semifinále jsme tu výhodu měli my, ve finále pak Italové. Každopádně naše druhá fáze turnaje byla ovlivněna nervozitou a svázaností, naše hra byla nepřesná a bez nápadu, v samotném finále jsme pak nedokázali odpovědět na italskou úvodní branku.

V úvodních utkáních jste se snažil ušetřit síly klíčových hráčů, ale také soupeři na tom byli v závěru fyzicky dobře. Byl jste tím překvapen?
Myslel jsem, že jsme ušetřili daleko více sil, ale opak byl pravdou. Estonci hráli v turnaji na šest, sedm hráčů a přesto s námi drželi do poloviny zápasu krok a až potom trochu odpadli. Italové byli oproti nám dokonce fyzicky lepší.

Itálie byla vaším finálovým soupeřem trochu překvapivě. Po nepříliš výrazných výkonech v základní skupině vyřadili favorizované Nory. Bylo to tím, že se dokázali nejvíce poučit z předešlých utkání?
Ono to zní jako klišé, ale Italové opravdu měli obrovskou porci štěstí. Platilo to proti Švédsku, Polsku a v semifinále i proti Norsku. Říkal jsem si, že proti nám už se to musí zlomit, jenže ta šňůra neskončila. Zároveň ale musím dodat, že štěstí má ten, kdo mu jde naproti a má větší vůli vyhrát.

Vy jste vůli určitě měli, přesto to nevyšlo. Převládlo v kabině druhého týmu v Evropě zklamání nebo přeci jen radost?
V hlavě neustále hlodá veliký červ. Nechtěl jsem hrát podruhé v turnaji se stejným soupeřem a ukázalo se, že je to opravdu ošemetné. Na Nory jsme si věřili, ale to jsou jen kdyby. Samozřejmě jsem šťastný, protože kdyby mi někdo před mistrovstvím řekl, že skončíme druzí, objal bych ho a měl radost.

Vrchol sezóny máte za sebou, co vás čeká v následujících týdnech či měsících?
Celý březen si dáme volno. Pokud zabezpečíme další sezónu, začne od dubna letní příprava kombinovaná napůl s tréninky na ledě. O prázdninách bude následovat opět měsíční volno a pak každý měsíc jedno soustředění.

Takže už teď začínáte pracovat na dalším snu – co nejlepším umístění na mistrovství světa, které za rok hostí norský Hamar?
Světový šampionát bude opět o stupeň prestižnější akcí. Setkáme se s Kanaďany, Američany či Japonci, což jsou týmy, od kterých se neustále máme co učit. Cílem je vybojovat umístění do šestého místa a přímo se tak kvantifikovat na další mistrovství, kde bychom rádi bojovali o účast na paralympiádě.