08.09.2011 | Miroslav Přerost

Příspěvek Miroslava Přerosta o dobruslování

Všichni víme jak důležité je u hokejistů rozvíjet jejich individuální dovednosti. Zaměřujeme se cíleně na rozvoj bruslení, techniky hole, přihrávky a jiných útočných dovedností. Trochu ve skrytu nám postávají neméně důležité individuální činnosti obranné. Víme jak pomáhá týmu dobré blokování střel, což nebývale dobře ovládají všichni finští hráči všech juniorských kategorií. Vidíme, jak výborně pracují holí kanadští a američtí hráči při získávání kotouče bez fyzického kontaktu se soupeřem. Vidíme také, jak se dokáží ofenzivně zapojit do útoku ruští obránci. Ale je tu i další téma, o kterém jsem přesvědčen, že výrazně ovlivňuje náš úspěch či neúspěch na mezinárodním poli v mládežnických kategoriích.
Jestli je v systému hry všech špičkových týmech základní filosofie přečíslovat soupeře ve všech prostorách hry hraje v něm zpětný pohyb hráčů nebývale důležitou úlohu. Na základě zkušeností z posledních zápasů reprezentace do dvaceti let a po shlédnutí prvních utkání nového ročníku extralig mladých hráčů je nutno konstatovat, že v této činnosti máme velké rezervy. Mnoho dobrých hráčů v kategorii dorostů předvádí svůj výkon na základě talentu. To znamená, že v rámci hry používají jen to co je v jejich dovednostech na excelentní úrovni. Postrádají komplexnost herního projevu a vyhýbají se činnostem ,které tlačí hráče do nekomfortního prostředí. Nedohrávají hráče, nejsou zarputilí ve snaze opětovně získávat kotouče a přenechávají tu bolestivější práci těm herně slabším.

Současný mezinárodní juniorský hokej je však založen na naprosto přísných principech herní sounáležitosti. Všichni hráči se v týmu dělí o práci naprosto stejným dílem. Všichni společně útočí, všichni společně brání, všichni blokují střely, střílí ale i dobruslují. Dnes se říká VŠICHNI HRAJÍ SPOLU…a to doslova!!!!

V týmech světové elity se hráči pohybují v jednotném bloku a dobruslování situací v něm hraje nebývale důležitou roli. Ti nejlepší nemají ve svém herním konceptu organizaci obranné hry ve smyslu pasivního očekávání chyb soupeře, ale agresivní tlak na soupeře (ať už pohybový nebo fyzický) se snahou útočit na hráče tak, aby kotouč ztratil co nejrychleji.

Dobruslování je více než dovednost morální charakter a návyk hráče. Nemá vysoké požadavky z hlediska techniky, ale z hlediska herního charakteru každého hráče. Nevyžaduje mimořádný dozor z hlediska speciálního tréninku, ale vyžaduje nekonečný tlak ze strany trenérů na jeho dodržování.
Dobruslování bolí! Je to činnost, se kterou žádný hráč nevskakuje na led jako s hlavním úkolem jeho střídání. Je to následek neúspěchu ve hře o kotouč.

Dobruslování – technika

  • vždy se dostat na úroveň nebo před hráče soupeře
  • hůl k získání kotouče používat po splnění prvního bodu
  • hráč se aktivním pohybem snaží dostat mezi branku soupeřova hráče
  • reaguje na hráče podle držení hole
  • hraje holí proti kotouči
  • používá bruslařskou dovednost – stále vidí protihráče

Dobruslování  - taktika

Taktika vychází z principů hry a herního konceptu mužstva
  • hráči po ztrátě kotouče vytváří tlak na soupeře – nejbližší hráč vytváří prostorový i fyzický tlak na soupeře
  • okamžitý a intenzivní návrat do prostoru stanovených v herním systému box+1
  • zaplňování prostorů vzniklých chybami ve hře
  • vykrývání osy hřiště – nebezpečného prostoru z pozice obrany
  • podpora hry a aktivity obránců – obrana čar
  • vytváření přečíslování na hřišti
  • psychologický tlak na soupeře
  • možnost rychlého přeskupení a zahájení útoku
  • rychlé opětovné získání kotouče

Tímto bych rád oslovil všechny trenéry juniorských týmů, aby této tématice v nejbližší době věnovali pozornost a v tréninku zařazovali do cvičení situace přímo vyžadující aktivovat tuto dovednost. Je nade vší pochybnost apelovat na morální odpovědnost hráčů tuto činnost provádět co nejzodpovědněji i v utkáních kdy je herní a výsledková situace na naší straně.

Kolegové trenéři buďme důslední!!!

Ukázky dobruslování v utkání Švédsko - Finsko, Podolsk 2011