OVERLAP (OL) Pozice brankáře proti kotouči v mrtvém úhlu

Pozici Overlap (OL) používáme pro chytání střel z mrtvého úhlu, které hrozí mezi brankovou čarou a spodní částí kruhu pro vhazování. Tímto patří k dalším často používaným technikám jako je: Vertical Horizont (VH), nebo Vertical Horizont Reverse (VHR).

Tato technika je určena pro chytání z mrtvého úhlu a překrytí jak přední, tak zadní tyčky branky. I když nejsme obeznámeni s přesným původem této techniky, OVERLAP dnes patří k již zaběhlým dovednostem některých brankářů. Za zmínku stojí například: Antti Niemi (San Jose Sharks), Kari Lehtonen (Dalas Stars), nebo Tuka Rask (Boston Bruins).

Při OL brankář udržuje uvolněný postoj s jednou bruslí na vnější straně branky (Overlap/Překrývání). Vzdálenost brusle od branky se může mírně lišit, ale nikdy to není víc jak několik centimetrů.

Brankář není přetočený tělem na kotouč. Při OL je brankář uvolněný a natočený 40°/50° jako při postoji u tyčky. To umožňuje brankářům reagovat na průběh hry.

Pokud se brankář rozhodne pro OL je důležité přecházet z uvolněného postoje do nižšího postoje dle vzdálenosti kotouče od branky a sledovat hru před brankou. Brankář neustále čte hru.

Nejlepší bude tuto techniku používat přirozeně a lišit od dané situace při hře, proto je zapotřebí trpělivost před provedením zákroku.

Tím pádem má brankář k dispozici tři různé možnosti jak řešit danou situaci a je čistě na něm jaká pozice mu vyhovuje lépe.

Věříme, že technika OVERLAP je výborná před použitím VH. Hlavním důvodem je to, že zkušený brankář může snadno přejít mezi polohou OL a VH.
Argumentem může být, to že tento přechod není snadný a je to slabina OL, ale na videu si ukážeme následný příklad. Věříme, že OL má určité výhody oproti VH.

Jednou z nich je, že brankář není uzemněn na jednom místě. Overlap ovšem umožňuje brankářům provést úplný rozklek, přechod do VH, nebo provede backside push na další zákrok.

Výhodou však zůstává zachování pravoúhlosti a ramenní polohy mezi brankářem a brankou, a to jak ve stoje tak v rozkleku.

Naopak v případě, že brankář provede VH jeho trup je poněkud odstraněn z funkce.

Technika OL eliminuje nedostatky, které jsou při provedení VH. Při VH je velkým nedostatkem funkčnost zákroku. VH je blokovací zákrok...!! Při použití VH vzniká mezera mezi betony a stehny. Největším nedostatkem VH je, že brankář má vždy jedno rameno „mrtvé“.

Bez ohledu na nedostatky zůstává, že VH není anatomicky přirozená ani pohodlná pozice. Při VH je dost volných otvorů, což vede k velkému množství zbytečných cílů pro střelce.

Jak již bylo uvedeno, problém při provedení VH jsou otvory mezi betony a stehny, mrtvé rameno a v neposlední řadě omezení zákroků tělem. Při provedení VH si brankář pomáhá tím, že veškerou váhu přenáší na spodní nohu, čímž zvyšuje napětí kolena a kyčle. To ovšem omezuje následný odraz a pohyb v brankovišti. OL nabízí daleko větší univerzálnost.

Jsme přesvědčeni, že OL je bezpečnější varianta pro chytání z mrtvého úhlu a nikoli jen jako blokovací zákrok.

Pokud brankář provádí VH jako Carey Price (Montreal Canadiens), držením tyčky rukou, je opět velmi omezen chytáním kotoučů.

Kromě toho pokud hráč střílí k tyčce, kde brankář provádí VH je pro brankáře velmi obtížné podržet kotouč. Hlavně pokud je velký tlak do branky a následné dorážky.

To je ovšem odstraněno OL s řádnou technikou a taktickém použití. Rozklek v OL eliminuje tento nedostatek.

Dalším problémem, který OL snižuje, jsou volná místa pod horní tyčkou. Při VH je vždy jedna ruka volná podél betonu, nebo opřená o koleno. V nejhorším případě je ruka vedle betonu, když se brankář špatně vytáčí na pohyb hráče s kotoučem.

Pokud brankář zůstává trpělivý ve vzpřímené poloze OL, tyto zbytečné cíle pro střelce mohou být odstraněny. V případě, že brankář provede rozklek v OL brzy, otevírá tím místo pod horní tyčkou a dává tím možnost hráčům zakončit.

To vše také závisí na fyzické postavě, úrovni dovedností a výběru každého brankáře jaká technika mu vyhovuje.

Při OL má brankář volné obě paže a může daleko lépe kontrolovat vystřelené kotouče.
 
Dalším důležitým aspektem při OL je přítomnost obránce u branky, který zamezuje možnou přihrávku přes brankoviště na vzdálenou tyč. Brankář neustále čte hru a kontroluje situaci před brankou.

Další možností chytání z mrtvého úhlu je samozřejmě Reverse VH (posali sjme v minulém článku).

Reverse VH používáme při hře za brankou což je daleko bezpečnější a mnohem všestrannější než VH.

S pukem za brankou není žádný důvod, proč mít brusle na vnější straně tyčky. To je nebezpečné a může to vést k nastřelení kotouče do zadní části nohy a následným odrazem do branky. Přechod z OL do Reverse VH je technicky a časově náročné, tudíž je důležité číst hru a jakmile se kotouč dostane za brankovou čáru, brankář vrací nohu do vnitřní strany tyčky, kde následně reaguje na průběh hry.

Otázkou je zda OL je lepší než Reverse VH při chytání z mrtvého úhlu. To vše záleží na preferenci brankáře, na taktických i technických dovednostech každého z nich.

Dle našeho názoru je Reverse VH účinnější při hře pod brankovou čarou, zatímco OL je technickou volbou pro určité situace, pro kterou byl používán blokovací zákrok VH.

S VH a Reverse VH je důležité zvládnout různé technické prvky. Tyto technické prvky, musíme nejprve učit a cvičit, abychom dosáhli určité úrovně před použitím v soutěži. Kromě toho mohou chaotické situace v soutěži znesnadňovat techniku a dynamiku těchto zákroků.

OL má tu výhodu, že brankář využívá již naučenou techniku. Uvolněný postoj, nízký postoj, rozklek, pivot, slide, backside push a v neposlední řadě čtení hry.

Závěrem lze říci: OL technika je poměrně nová technika chytání z mrtvého úhlu, ale již dnes ji někteří brankáři využívají při hře. OL umožňuje pokrytí jak přední tak zadní tyčky a neomezuje brankáře v chytání střel na tělo.

Klíčem k úspěchu je, že brankář má z mrtvého úhlu na výběr tři možnosti. Vertical Horizont, Reverse VH a zmiňovaný Overlap.

Videoukázka: Petr Mrázek, sestřih z utkání