25.02.2011 | Michal Slavík

Největším soupeřem budou naše hlavy, říká kouč reprezentace žen

Na dubnovém mistrovství světa žen ve francouzském Caen budou české reprezentantky usilovat o návrat do divize I, ze které před dvěma lety těsně sestoupily. Příslibem úspěchu je i nedávný turnaj v Prievidze, na kterém porazily své papírově nejsilnější soupeřky z Francie. „Pokud děvčata splní svoji roli a budou hrát hru, na kterou mají, pak bychom měli postoupit jednoznačně,“ hlásí trenér reprezentace a pražské Slavie Karel Manhart.
Pane trenére, jak byste zatím zhodnotil letošní sezonu a přípravu reprezentace na šampionát?
Do letošní sezony jsme vstoupili dvojzápasem s Němkami. Oba zápasy jsme odehráli velice špatně, a tato akce tedy nedopadla podle našich očekávání. Následoval turnaj ve Švýcarsku, kde se nám rozpadla defenziva, ačkoli jsme hráli v téměř kompletní sestavě a přijely i posily ze zámoří. Náznakem zlepšení byl až zápas se Slovenkami, který jsme vyhráli, a skončili tak na turnaji na třetím místě. Naposledy jsme absolvovali turnaj ve slovenské Prievidze, na které jsme obsadili druhé místo.

Bral jste turnaj v Prievidze jako generálku na mistrovství, nebo jste měli jiné cíle?
Na tento turnaj jsme nepovolávali děvčata, která hrají v zahraničí, studují na středních školách a univerzitách a mají školní povinnosti. Nenominovali jsme ani nadějné hráčky z reprezentační osmnáctky. Místo nich jsme vzali mladé hráčky ročníku 1996, abychom je trochu ohráli pro příští rok. I s touto sestavou se nám turnaj docela povedl. Vyhráli jsme 3:0 nad Francouzkami, které zřejmě budou našimi největšími soupeřkami na šampionátu. Předloni s námi totiž spadly z divize I. Zápas jsme rozhodli ve druhé třetině, ve které jsme dali všechny tři branky. Následoval zápas s Rakušankami, který jsme vyhráli 8:1, a opět se nám povedla druhá třetina, která skončila 7:0. Jediné utkání jsme prohráli se Slovenkami, které hrály téměř v kompletní sestavě, chyběly jim asi jen tři hráčky. Nám ze základní sestavy chybělo hráček devět a u dívčích týmů je při takové absenci rozdíl ve výkonnosti obrovský. Také je třeba říct, že většině hráček chybělo těžší zápasové zatížení a do mezinárodního tempa se dostávaly pomaleji. Slovenky však vyhrály zaslouženě, nicméně ani náš výkon nebyl špatný. Celkově turnaj hodnotím pozitivně a myslím si, že úkol vrátit se do divize I bychom měli splnit.

Slovenky hrají elitní v elitní skupině, váš tým o dvě skupiny níže. Je z tohoto hlediska porážka 1:3 slušným výsledkem?
Stejně jako v mužské kategorii je i v našich zápasech proti Slovenkám cítit náboj a rivalita. Bilanci s nimi máme celkem vyrovnanou. Například na posledním mistrovství světa v Grazu jsme sice nešťastně sestoupili, ale byli jsme jediní, kdo Slovensko porazil a to 5:1. Nemyslím si tedy, že mezi hrou naší a jejich je výrazný rozdíl. Ukazuje se, že výsledky dívčích reprezentací zhruba mezi sedmým a třináctým místem jsou hodně vyrovnané a může se stát cokoli. Poslední porážka v Prievidze byla způsobená spíše větším počtem zkušených hráček v sestavě soupeřek, než rozdílem dvou výkonnostních skupin.

Čím si tedy vysvětlujete, že Slovenky hrají o dvě skupiny výše a zúčastnily se i olympijských her?
Největší rozdíl plyne z toho, že kvalita brankáře je mnohem důležitější faktor, než v mužském hokeji. Gólman tu je vždy základem úspěchu. Slovenky celou svojí hru stavějí na Zuzaně Tomčíkové, která chytá na univerzitě, a pokud ji mají v bráně, jsou mnohem sebevědomější a silnější. Tomčíková je podle mého v současnosti největším rozdílem mezi oběma týmy. Výkonnost ostatních hráček máme podobnou.

Jaký program jste národními týmu naplánoval v posledním měsíci před mistrovstvím?
Nejbližší příprava se odehraje na klubové úrovni v rámci Slavie, kterou trénuji a kde hraje většina reprezentantek. Plánuji odehrát pět nebo šest přípravných utkání s chlapeckými týmy. Oslovil jsem s nabídkou Kolín, Kadaň, Rokycany a další mužstva z ligy mladšího dorostu a staršího dorostu na krajské úrovni. V těchto zápasech chceme využívat i reprezentantky z jiných klubů a vyzkoušet si i další hráčky z širší nominace. Bude to pro ně výraznější zápasové zatížení, než v naší ženské soutěži, kde zápasy končívají třeba 18:1. Kompletní kádr včetně posil ze zámoří bych měl mít pohromadě 25. března, kdy nám startuje čtyřdenní kemp ve Slaném. Po něm budou mít děvčata dva dny volno, poté dvakrát potrénujeme a odletíme přímo na šampionát.

Jak už jste zmínil, do Francie pojedete s postupovým cílem?
S žádným jiným cílem tam ani jet nemůžeme. Ale s cílem vyhrát já jezdím na každý šampionát, ale někdy rozhodují maličkosti. Třeba v Grazu jsme sestoupili, ačkoli jsme tam jeli s myšlenkami na medaili.

Kdo bude na turnaji vaším největším soupeřem?
Už teď mohu jednoznačně prohlásit, že naším největším soupeřem budeme my sami, respektive naše hlavy. To může být náš největší problém. Pokud ale děvčata splní svoji roli a budou hrát hru, na kterou mají, pak bychom měli postoupit jednoznačně.

Podívejme se přesto na jednotlivé soupeře. Čekají vás Severokorejky, Britky, Dánky, Italky a Francouzsky…
Většinu těch mužstev znám. Zápasy Severní Koreje mám na videu a proti italským klubům z Bozana a Agorda jsme se Slavií dokonce hráli evropskou ligu. Dánky hrají podobný hokej jako Norky, jsou vysoké, hrají silově a betonují. Musíme proti nim mít výborný pohyb a agresivní protiútoky, protože jakmile se poskládají v obraně, už to budeme mít těžké. Několikrát jsem viděl i Angličanky, které jezdily na letní kempy do Kralup, a byl jsem v kontaktu s jejich trenéry. Papírově, a myslím že i reálně, budou nejsilnějším soupeřem Francouzsky. Vypadá to tedy, že poslední utkání rozhodne o tom, kdo z divize II postoupí. Věřím, že to budeme my, ale nebude to nic jednoduchého.

Se Slavií jste letos odehráli několik přátelských utkání proti chlapeckým týmům. Jak se vám tento přístup osvědčil?
Jako vhodné se pro nás ukázaly především zápasy s mužstvy z ligy mladšího dorostu. Extraliga mladšího dorostu už je nad naše síly. Také je třeba rozlišovat, zda s těmi chlapeckými týmy hrajete v říjnu nebo v únoru. Kluci v tomto věku totiž i za tak krátké období udělají obrovský skok. Na extraligu mladšího dorostu by s přehledem měly třeba výběry do osmnácti let v Kanadě a USA. Výsledky na šampionátech podle toho také vypadají, soupeři od nich dostávají dvanáct gólů. Jako trenér reprezentace i Slavie musím říct, že zápasy proti klukům jsou pro nás jedinečné. Usilujeme o to, abychom se Slavií nebo obecně nějakým výběrovým družstvem byli zařazeni do ligy mladšího dorostu. Věřím, že pokud by se tento model podařilo prosadit, budeme do dvou tří let hrát v elitní skupině. Holky by si opět zvykly na jiný pohyb, rychlejší reakce, prudší i přesnější přihrávky…

Mělo by tedy o podobnou konfrontaci usilovat co nejvíce českých týmů?
Pokud odhlédnu od financí a dalších organizačních záležitostí a budu brát v potaz pouze výkonnost, tak si myslím, že by se u nás dala sestavit tři družstva, která by kvalitativně na ligu mladšího dorostu měla.

Nemohou však mít hráčky po takových utkáních problém přizpůsobit se opět ženským soupeřkám?
My hlavně nechceme, aby se děvčata do ženského pojetí hokeje adaptovala. Dnes je běžné, že za kluky hrají ještě ve čtrnácti, patnácti letech, potom přecházejí na mistrovství do osmnácti let a je to úplně bez problémů.

Máte v koncepci ženského hokeje nějakou inspiraci v zahraničí?
Ať je to Rusko, Rakousko, Německo nebo Švýcarsko, všude je ženský hokej postaven na systému dvou týmů. Oddílů a soutěží je tam hodně, ale v těchto dvou týmech se vždy soustřeďují reprezentantky. Výjimkou je Švédsko a Finsko, kde je systematika mládežnického hokeje rozpracovaná úplně jinak u kluků i děvčat. I díky Lize mistrů a evropské lize jsem se Slavií navštívil už dost zemí, ale nevím o žádném zahraničním týmu, který by hrál chlapeckou soutěž. Jen na Slovensku hraje Slovan jednou týdně proti deváťákům, ale nejsem si jistý, zda jde o soutěžní nebo přátelské zápasy.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí na mistrovství!