03.09.2012 | Miroslav Přerost

Miroslav Přerost: Vraťme respekt trenérům

Pomalu končí přípravné období pro všechny naše mládežnické kluby a současně i pro všechny juniorské reprezentační výběry. Pokud si položíme otázku, co nám přineslo, zjistíme velké množství zajímavých situací. Osobně jsem měl možnost sledovat vývoj a přípravu dvou mužstev. Pasivně práci realizačního týmu a hráčů U18 a aktivně reprezentaci U20. Našlo se mnoho rozdílů, které nechci dopodrobna rozebírat, ale některé detaily bych vyzdvihl.
U18 udělala velký pokrok v přípravném období (příprava na Memoriál Ivana Hlinky) a předvedla v důležitém turnaji parádní výkon. Stejně jako před dvěma roky byla sestavena pouze z hráčů hrajících v následující sezóně v domácích soutěžích. Byli vyřazeni hráči (podle našeho názoru předčasně odcházející do kanadských juniorek) a týmovému duchu tohoto výběru to jen pomohlo.

Příprava týmu do dvaceti let je a byla z tohoto pohledu odlišná a varující. V současném týmu U20 je okolo 17 hráčů působících v kanadských soutěžích. Což by samo o sobě nebylo velkým problémem, pokud bychom jako trenéři měli přehled o jejich přípravě na sezónu. Je trendem současné doby připravovat tyto hráče individuálně bez vlivu a dohledu hokejových trenérů. Český juniorský hráč je však již od počátku připravován v předzávodním a přípravném období v kolektivním modelu. Na tento model jsou hráči připraveni a stála na něm celá historie našeho hokeje. Hráči ve věku mezi 18. až 20. rokem potřebují masivní nárůst v silové, dynamicko-rychlostní a v intervalově-laktátové oblasti. Jsou to tréninky, které „bolí“. Hráči nejsou schopni, až na výjimky, tyto tréninkové potřeby samostatně mentálně zvládnout.

Nechci tímto individuální přípravu odmítat, ale patří pro kategorii starších hráčů, pro které již možno přípravu detailně plánovat přímo na potřeby a stav hráče.

Díl první:
Vhledem k brzkému odjezdu našich hráčů do klubů v Kanadě (přelom července a srpna) jsme připravili herní program pro naše „nejlepší“ hráče tak, aby mohli společně odehrát těžká utkání se Švédy a tím zahájit přípravu na MS. Utkání jsme nezvládli a hledali jsme příčiny, proč tomu tak bylo. Zjistili jsme funkčním vyšetřením VO2max, že hráči v tomto období nejsou připraveni. Většina z nich trénovala individuálně nebo pod dohledem nehokejových trenérů zprostředkovaných od jejich agentů.

Díl druhý:
Na prestižní turnaj čtyř zemí pro hokejisty do dvaceti let jsme nominovali hráče buď výrazně mladší (z týmu U18), nebo hráče, kteří se dostali do národního týmu úplně poprvé. Vše to byli hráči připravující se pro toto období v klubovém prostředí. Nejen, že jsme porazili dva týmy světové špičky (Finsko a Rusko), ale po celou dobu turnaje ukazovali hráči vysokou kondiční připravenost.

Je třeba najít společné řešení. Dostat zpět pod odborný dohled našich trenérů nejtalentovanější hráče a kontrolovaně s nimi pracovat. Mnoho se za poslední dva roky na klubové úrovni změnilo. Zvýšila se herní konfrontace našich klubů se zahraničními soupeři, zkvalitnila se tréninková práce a materiální podmínky.

Je určitě stále co zlepšovat, ale souhlasím s Luďkem Bukačem, že je třeba otevřít širokou diskuzi. Vyzvat velké hráčské agentury, respektované skauty, manažery a klubové trenéry k hledání řešení, jak tyto mladé hráče kontinuálně a kvalitně připravovat.

Měl by to být zájem všech.

Miroslav Přerost
trenér reprezentace U20