Jiří Ryžuk: Poznatky z týdenní stáže v kanadském Calgary

Zaměření stáže: Individuální trénink hokejových dovedností v Kanadě
Termín: 14. - 22. května 2011
Místo: Calgary (ALB)

Na stáži mi velmi pomohl a své zkušenosti předával můj kamarád, kolega a zkušený „skills coach“ Tomáš Pacina, který působí v této pozici v Kanadě a v USA již mnoho let. Tomáš pracoval pro  týmy NHL jako Florida Panthers, NY Rangers, Montreal Canadiens a aktuálně pracuje pro letošní finalisty WHL Portland Winterhawks. Individuálně pracuje či pracoval mimo jiné i s hráči jako jsou Sidney Crosby, Jerome Iginla, John Tavares, Jason Spezza či Matt Duchesne. Část jeho svěřenců tvoří také hokejisté různých kategorií mládeže. Měl jsem možnost některé z těchto tréninků (viz příklady níže) sledovat a následně také provést s Tomášem analýzu. Efektivitu tohoto způsobu práce potvrzují i výroky a přístup samotných hráčů. Např. Jerome Iginla na dotaz, proč takto trénuje, když dal v NHL v posledních deseti sezónách v řadě vždy třicet či více branek, odpověděl: „Chci hrát v NHL na této úrovni ještě alespoň pět, šest let a věřím, že tento trénink mi k tomu dopomůže.“

Právě pro novou generaci špičkových severoamerických hráčů, která se v posledních letech začala v NHL výrazně prosazovat (v čele s hráči jako jsou Crosby, Toews, Kane, Stamkos, Tavares, Eberle), je charakteristická excelentní úroveň většiny jejich hokejových dovedností. Samozřejmě bychom tento stav mohli velmi snadno (tak jak se to v minulosti u nás běžně dělo např. v případě Gretzkého či Lemieuxe) vysvětlit obrovským počtem hráčů, kteří v Severní Americe jsou a ze kterého ti, co jsou tzv. „od boha obdaření“ ve velké hvězdy jednoduše vykrystalizují. Či je z nich jednotlivé týmy NHL dokonce uměle a za pomoci médií udělají. I takové názory jsem v minulosti mezi našimi trenéry či v médiích zaznamenal.

V souvislosti s novými pohledy na vliv tréninku a talentu na vývoj hráče (viz mimořádně zajímavé publikace na toto téma - Daniel Coyle „The talent code“ , Dr.Luděk Bukač „Hluboká praxe a koučování hokejových dovedností“, Geoff Colvin „Talent nerozhoduje“ či studie o nejúspěšnějších švédských hráčích poslední doby, která byla u nás nedávno zveřejněna pod názvem „Když byli Švédové na začátku“) i vzhledem k tomu, jaké tréninkové možnosti mají a využívají v posledních cca. 10 - 15 letech mladí hráči v zámoří, toto zjednodušené zdůvodnění již neobstojí. Pravou příčinou a vysvětlením excelentní úrovně hokejových dovedností  těchto hráčů je SOUČASNÁ PRAXE INDIVIDUÁLNÍHO TRÉNINKU A CELOROČNÍ PŘÍPRAVA VELKÉHO PROCENTA MLADÝCH (ALE I ZKUŠENÝCH) HRÁČŮ. 

Pro tuto praxi je charakteristické prodloužení hokejové sezóny a speciální přípravy hráčů na 10-11 měsíců tak, jak je to zcela běžné v jiných sportech.

Jaké konkrétní možnosti, navíc ke klasickému týmovému tréninku a soutěžím, pro svoji přípravu tedy hráči v Severní Americe mají a využívají? Uvedu ty, které jsou (dle mého subjektivního názoru) nejdůležitější:

• Ambiciózní hráči různých kategorií (či jejich rodiče) si kromě své přípravy s týmem najímají (i celoročně) tzv. skills coache pro individuální či skupinový trénink různých dovedností (powerskating, stickhandling, scoring, defensive skills,…).
• Stále více špičkových organizací v NHL, CHL či v dalších ligách angažuje pro své hráče  specialisty pro trénink dovedností („skills coache“).
• Velký počet jarních a letních turnajů či lig pro mládež, které jsou provozovány jako tzv. jarní / letní hokej („springhockey“ / „summerhockey“ - např. 3 na 3 na malé ploše).
• Široká a různorodá nabídka prázdninových hokejových škol a kempů. Je běžné, že hráči v létě absolvují 2-3 týdenní kempy.

Typické a konkrétní příklady z praxe hráčů různých kategorií a úrovní

1. šŠpičkový a zkušený hráč NHL Jerome Iginla (FW, Calgary Flames, r. 1977)
Najímá si osobního „skills coache“ na letní měsíce. Jeho letošní program ve 4 letních měsících (květen až srpen kdy absolvuje celkem cca. 40 trén. jedn.) obsahuje mimo jiné:

• vždy 2x až 3x v týdnu 60 až 90 minut příprava na ledě s osobním skills coachem
• hlavní zaměření - řešení sit. 1-1 v útoku (zejména klamný pohyb)
• další zaměření - bruslení (zejména práce vnější hrany a změna směru)

V průběhu sezóny pak trénuje tyto dovednosti individuálně na ledě denně vždy cca. 15 minut jako zahřátí před týmovým tréninkem.

2. Etablovaný hráč NHL: David Booth (FW, Florida Panthers, r. 1984)
V NHL hraje od  dvaceti let. Celoročně pracuje individuálně a každodenně na ledě mimo týmový trénink Zaměření je na „scoring“.

3. Tým WHL: Portland Winterhawks – tým WHL
V sezóně 2007/08 nejhorší tým soutěže, letos ve finále play-off. Celoročně pracují na dovednostech individuálně pod vedením skills coache, externího člena trenérského týmu na ledě i za pomocí videa.

4. Žák / junior: Ben Gallagher (D-Camrose, Jun A, r. 1992)
Draft 2010 - Florida Panthers ve 4.kole, od nové sezóny bude hrát na univerzitě v USA. Od svých jedenácti let pracuje vždy na jaře a v létě (3x až 4x v  týdnu) individuálně s osobním skills coachem na všech dovednostech důležitých pro obránce na ledě i za pomocí videa.

Pro zajímavost pár slov, které mi k tématu Tomáš Pacina přidal:

„Stejně jako je možné vychovat excelentní bruslaře (Finsko, Švédsko), virtuózní dribléry (Rusko) či chytré nahrávače (Česko), tak se dají vychovávat například i vynikající střelci. Uvedu moji osobní zkušenost s jedním sedmnáctiletým hráčem, se kterým jsem pracoval čtyři roky pouze v létě, vždy dvě hodiny týdně. Pracovali jsme jen a výhradně na "scoring". To znamená: střelba ze všech uhlů, klamné pohyby, různé druhy střel, po přihrávce atd. Tak jak to vždy dělám, tedy kreativně. Začal v Pee Wee 4, pak Bantam 3, Bantam 1, Midget AA, letos Midget AAA a na Mac's tournament v Calgary (jednom z nejkvalitnějších klubových turnajů U18 v Kanadě) dal 3 góly ve 4 zápasech ačkoliv hrál 9 minut za zápas se čtvrtou lajnou. Scoring se musí dělat a koncentrovaně na to neustále působit! Všechna cvičení musí mít přesný úkol jak koncovku udělat a jeden z trenérů u té brány musí být a dávat feedback, což také zlepší a zkoncentruje hru brankáře. Mám s tím velice dobré zkušenosti i z doby, když jsem trénoval na univerzitě. I v NHL je běžné, že hráči po tréninku neustále střílejí a mají různé hry na scoring.“

Závěr

Jsem si jistý, že pouze pokud se individuální trénink hokejových dovedností a celoroční příprava na ledě stanou i u nás pevnou součástí programu výchovy mladých hráčů, máme šanci být konkurenceschopní se světovou špičkou. Počet tréninkových hodin, jejichž obsahem jsou vhodná cvičení, prováděná na maximálně kvalitní úrovni je základ. Je však zároveň nutné velmi zvažovat další vlivy. Pouhé navyšování celoročního tréninkového objemu na ledě zcela jistě není řešením. Efekt by mohl být opačný. Mladým hráčů rozhodně nesmíme vzít jejich chuť do hokeje ani jim poškodit jejich těla! Naopak, musíme být při tvorbě a realizaci programu tak kreativní, aby nová struktura našeho ročního tréninkového cyklu motivaci hráčů a jejich schopnost  aktivního učení (či tzv.„hluboké praxe“) zvyšovala. Práce s detailem, kvalita provedení, správná korektura chyb, procítěné opakování, automatizace naučeného, spojování dílčích dovedností do celků  či transfer do hry jsou faktory, které nakonec rozhodnou. Všechny tyto „klíče k úspěchu“ držíme v rukou my, trenéři. Kvalita trenérské práce je tedy tím nejdůležitějším klíčem. Samozřejmě není ani případné zlepšení v této oblasti „všelékem“ na všechny naše nedostatky. Ani nechci tímto textem nabádat ke slepému kopírování severoamerického či jiných modelů praktikovaných v zahraničí. Fungující systémy však vždy mohou být skvělou inspirací k zefektivnění i k zatraktivnění našeho sportovního programu pro mládež.