Zpráva Karla Mlejnka z trenérského semináře v Omsku

Trenérský štáb každého zúčastněného týmu dostal stejné otázky zhruba 2-3 dny před „kulatým stolem“. Otázky byly následující:

• 1. Existuje systematika ve víceleté přípravě hráčů na adaptaci na profi hokej?
• 2.Jaké vlastnosti oceňujete u potencionálních hráčů profi hokeje?
• 3.Jaké tendence využíváme v metodice přípravy mladých hráčů?
• 4.Kdy v přípravě mladých hokejistů začínáte formovat návyky pro týmovou hru?

Úvodní slovo Vladimíra Jurzinova vyznělo směrem všechno podřídit úspěchu. Když začínal s trénováním, tak mu řekl Tarasov: "S hráčem musíš pracovat, učit ho a hlavně rozvíjet - když budeš hráče rozvíjet, pak se staneš vynikajícím trenérem."

Výstupy trenérů jednotlivých klubů (zemí)

Kanada (Sudberry – OHL):
    Jejich systém je založený na výběru nejlepších hráčů z malých klubů (systém draftování a selekce nejlepších od mládežnických kategorií), kteří přicházejí dobře fyzicky připravení, ale nemají taktické návyky – na nich musí nejvíce pracovat a pokračovat ve fyzické přípravě a zlepšování dovedností. Problém vidí v mentalitě hráčů – snaží se u hráčů vzbudit přesvědčení, že ještě nejsou hotovými hráči a stojí před nimi mnoho práce než vstoupí do profi hokeje (musí zejména tvrdě pracovat).
    Požadují při výběru, aby hráč měl i druhé myšlení a to umět a chtít se učit být členem kolektivu (hrát pro kolektiv-mít srdce pro kolektiv). Ze 100% práce trenéra je 80% práce na tvorbě kolektivu (teambuilding) na ledě i mimo led. Řekl, že výchova hráče pro profihokej dnes stojí hodně peněz – proto vybírají ty, kteří na sobě opravdu chtějí pracovat.

USA (Waterloo – USHL):
    Řekl, že se ho někteří trenéři ptali na tajemství úspěchu amerických hráčů – odpověděl, že nemají žádné tajemství a recept na uvedené problémy. Hráči musí tvrdě pracovat a pak jenom poděkoval, že se mohou zúčastnit takového turnaje – pochválil úroveň všech družstev, zajištění a organizaci turnaje.

Švédsko (Linkoping):
    Podpora sportu především hokeje a fotbalu státem, ale ne přímo penězi, ale „materiálním“ vybavením. Při vzniku systému samozřejmě bylo nutné ho uvést v život a poté byla důležitá věc, aby systém nesl výsledky.Vedou dialogy mezi všemi kluby na stejné úrovni a všechno dělají stejně (tehdy se sešli všichni představitelé hokeje mimo hráčů – trenéři, manažeři,  skauti). Položili si 100 otázek, které mají napravit přípravu mladých hráčů a analyzovat, co bylo špatně.
    Tre kronor school – nauka o technice, trénink v dresech národního týmu (pěstování národní hrdosti)

Finsko (IFK Helsinky):
    Řekl, že nyní mají dobré hráče - roč.92-95 mají perspektivu. Měli stejný problém jako ve Švédsku, sešli se, dali si za úkol držet se konceptu hry finského národního týmu a tak hrají všichni, jako trenéři tím deklarují, že mluví k hráčům jedním jazykem. Po hráčích požadují především kvalitu bruslařských dovedností, charakter, odhodlání hráčů na sobě pracovat. Jako velký problém vidí koncovku, na kterou se speciálně a nejvíce zaměřují. Myslí si, že systém funguje, protože produkují hráče pro nejvyšší soutěž, NHL atd.. Hlavní problém v jejich hokeji vidí v práci agentům – říkal, že jejich pozice negativně ovlivňuje finský hokej. Výsledek a produkt v podobě hráče jsou spojené nádoby, ale jeho hlavním úkolem je dostat hráče do profi týmu za každou cenu.

Bělorusko (Dynamo Šinnik):
    To, co je správné, dělají švédové v jejich vzdělávacím programu. Hráči dostávají informace, na gymnáziích se učí taktiku, sám ve Švédsku trénoval gymnázia – k týmu přišel teprve v nedávné době. Pokládá si  2 hlavní otázky – jak správně vybrat hráče a jak vytvořit na hráče co největší tlak na práci po tréninku a po utkání – problém vidí v úzké základně běloruského hokeje – doslova řekl, že je problém vybraz 30 hráčů z 25! Dalším problémem je psychika a mentalita hráče. Chce po nich, aby každý den pracovali na maximum – ve všech cvičeních na ledě i mimo led.

Dánsko (NM U-20):
    Problém je nabrat dostatečný počet kvalitních hráčů pro NM. Hráči chodí hrát do Švédska, Finska nebo CHL. Dělají rozvojové kempy na úrovni národních týmů se zaměřením na kondici, stravu a psychologii. Vláda pomáhá těmto programům a financuje národní týmy. Příprava trenérů i systematická příprava se odvolává na Švédsko.

Norsko (NM U-20):
    Velmi těžké je financování, podporu a přednost dostávají národní sporty – lyžování atd.. Stejně jako Dánové i oni se odvolávají na systém škol jako ve Švédsku. Velmi vážná věc je, že hráči, kteří hrají ve Švédsku (nebo jiných zemích) pracují precizně ve svých klubech, ale do národního týmu Norska to nejsou schopni přenést.

Lotyšsko (HK Riga):
    Den před seminářem prohrála Riga s Linkopinkem a trenér začal slovy, že v MHL působí 3 sezóny a ještě tam neviděl žádné mužstvo na tak vysoké úrovni bruslařských dovedností. Jeho hlavní úkol je vychovat hráče pro Dynamo Riga a připravit je na KHL. Říkal, že jejich systém podle jeho názoru připravuje hráče na profihokej dobře, což podpořil příkladem jednoho svého hráče, který dal na letošním MS seniorů 3 góly jejich národního mužstva v 6 utkáních a přitom neodehrál žádné utkání v KHL, ale pouze v MHL a spousta hráčů, kteří prošli jejich systémem se dostalo do KHL.

Rusko (Omští jestřábi):
    Hráči r.91 jsou jeho děti, které nabral a vychoval. Výběr je problém (taky by chtěl mít v mužstvu 20 Jašinů). Nejdůležitější věc je najít hráče – není problém nabrat větší množství hráčů, ale problémem je jejich kvalita. Nesouhlasí s názorem, že všichni hráči mají šanci být profi hokejisty – řekl, že nic jako trenér neuděláš, když není hráč inteligentní s kvalitním herním myšlením a je kondičně nepřipravený. Ve své práci, ve které toho už dost dokázal, se opírá o ruské standardy (starou ruskou školu), což může dokázat vyhranými poháry, které se svými týmy získal. Po výběru hráčů je primární technika, na suchu pak agility, koordinace, balance. 70% času v tréninku věnuje nácviku techniky a individuálních dovedností. Učil se u Jurzinova – jeho velký vzor. Návyky týmové hry a herní systém učí později . Řekl, že jejich velkým  problémem je stravování - velká propast  ve fyzické vyspělosti mezi jejich hráči a Švédy nebo Kanaďany. Na závěr  uvedl, že nechce nikoho z nás trenérů učit, jen nám chtěl předat své zkušenosti.

V. Jurzinov (závěrečné slovo):
    Řekl, že ruská škola se stále drží starých forem přípravy – a jak se ukazuje, tak těm už trochu odzvonilo a je potřeba je inovovat. Je nám povinností poučit se a přizpůsobit švédské škole, ke struktuře švédského hokeje – zejména systém hokejových akademíí (zdůraznil nutnost spojit sport se školou, protože ne všichni hráči se budou živit hokejem, a když skončí, musí být schopní něco dělat. Zdůraznil nutnost se na každé úrovni střetávat se Švédy a dalšími top mužstvy. Naznačil i možnou cestu ke zlepšení v  reorganizaci MHL -  hrát v divizích, tzn. méně létat (cestovat) a mnohem více trénovat – opět směrem k trenérovi Omsku zdůraznil, že je potřeba více trénovat. Závěrem řekl, že doufá, že se takováto trenérská sezení na JCWC stanou tradicí a pomohou nejen ruskému hokeji, ale  všem zúčastněným.

Celé sezení trvalo 2 hodiny a 15 minut!