Ženy U18: Cítíme hrdost, znělo po stříbru z kabiny. Klíčem byla vzájemná důvěra

Vstup do zápasu nebyl ideální, české hráčky sice hrozily, ale byly to Američanky, které uprostřed prvního dějství slavily díky dvěma slepeným gólům.

„Neměly jsme úplně dobrý start. Dostaly jsme góly z dorážek, což jsme si mohly klidně pohlídat,“ litovala po zápase kapitánka Adéla Šapovalivová. Souhlasil i trenér: „Nepovedl se nám vstup do zápasu. Asi nám moc nepomohlo, že jsme s nimi vyhráli přátelák před turnajem. Trošku jsme si asi mysleli, že to bude lehčí zápas. Potřebovali jsme se vrátit na danou úroveň, ale to trvalo dýl, pak bylo pozdě.“

Jiskra naděje se objevila na konci druhé třetiny, kdy Šapovalivoá snížila na 1:2. „Ve druhé třetině jsme to nakoply. Škoda, že jsme nevyužily přesilovky, co jsme měly. Byl to dobrý výkon,“ hodnotila kapitánka prostřední periodu.

Do té třetí šel tak tým pořádně povzbuzený. „Všechny jsme cítily, že když do toho kopneme, můžeme se vrátit do zápasu,“ kývala i jedna z asistentek kapitánky Barbora Juříčková.

Američanky si ale start pohlídaly a pojistily si vedení třetí brankou. Když zanedlouho přišla i čtvrtá, i český výběr cítil, že se tento vývoj bude otáčet jen velmi těžko. „U čtvrtého gólu jsme už začaly myslet na to, že je rozdíl fakt velký a že už to asi nedáme,“ přiznala Juříčková. Podobný dojem měla i kapitánka. „Pořád jsme věřily, že to zvládneme, ale jakmile jim tam spadnul čtvrtý a pátý gól, to už bylo těžké.“

Když zazněla siréna na konci zápasu, některým hráčkám vyhrkly slzy smutku, které pak pokračovaly i do závěrečného ceremoniálu. Nicméně po opadu prvních emocí bylo vidět, jak šťastné a hrdé české reprezentantky vlastně jsou.

„Jsme silný tým, jsem pyšná. Budu si to pamatovat do konce života. Jsem neskutečně hrdá na to, co jsme tu předvedly, druhé místo je úspěch,“ hlásila Juříčková, pro kterou to byl poslední zápas v juniorské reprezentaci. „Z tohoto pohledu to bylo velmi náročné na emoce.“

Klobouk před svými svěřenkyněmi smekl i trenér: „Je to pro nás obrovský úspěch, cítíme velkou hrdost. Jsme rádi, že jsme to dotáhli ke stříbru. Hodnocení je nejlepší, jaké může být. Škoda, že se nám nepodařilo vylézt na pomyslný vrchol, ale kdo by před turnajem řekl, že budeme stát se stříbrem na krku. Vzájemná důvěra, to dovedlo tým k úspěchu.“

„Start do turnaje nebyl nejlepší, ale na jeho konci máme medaili, kterou jsme vždycky chtěly. I když je stříbrná. Asi až časem nám dojde, co jsme dokázaly,“ usmívala se Šapovalivová, která se umístila s 11 body na druhém místě bodování. „Radši bych byla se zlatem a bez bodů, ale jsem ráda i za to, že se mi to povedlo i po individuální stránce.“

Všechny v týmu pak těšil nejen úspěch jako takový, ale i naděje, že celé tažení namotivuje další ženy k tomu, aby se do hokeje pustily s plnou vervou. „Další holky to namotivuje, aby začaly hrát hokej a nenechaly se odehnat,“ myslí si Juříčková. Stejně jako trenér Andrašovský: „Proto hokej děláme, aby se lidé bavili a abychom nadchli nové hráče do hokeje.“