12.11.2012 | Luděk Bukač

World Junior A Challenge 2012 očima Luďka Bukače

Ve dnech 5. až 11. listopadu 2012 jsme s reprezentační osmnáctkou absovovali turnaj World Junior A Challenge. Co se výsledků týče, patří turnaj v kanadském Yarmouthu k nejhorším, jaké jsme s ročníkem 1995 odehráli. Bilance dvou vstřelených branek je více než špatná. Krátce zhodnotím úroveň turnaje, nominaci, naše nedostatky, přednosti soupeřů.

Turnaj

Turnaj je vypsán pro juniorskou kategorii, kde mohou hrát hráči ročníků 1993 a mladší. Nejsilnější výběr poskládalo mužstvo USA, které bylo složeno z hráčů  juniorské USHL. Švýcaři přijeli s reprezentační dvacítkou (chybělo 5 hráčů, kteří hrají kanadskou CHL). Kanadská mužstva měla mix hráčů ze soutěží junior A, což je druhá nejvyšší juniorská kategorie v zemi. Hlavně hráči z BCJHL (juniorská liga v Britské Kolumbii) mají kvalitu. Jde o hráče jež mají vysokou úroveň a volí tuto ligu místo CHL z důvodu, aby mohli  v budoucnu hrát na amerických univerzitách. Celkem bylo na turnaji asi deset hráčů, jež prošli draftem týmů NHL.

V minulém roce si naše osmnáctka vzala jako posily čtyři hráče staršího ročníku. S kolegy jsme byli před turnajem toho názoru, že chceme jet pouze s hráči našeho týmu, neboť jde o přípravu na MS.

Je otázkou, zda nebyl tento turnaj pro naší osmnáctku, jež se připravuje na mistrovství světa na velkém evropském hřišti, příliš velkou výzvou. Stejné problémy měli i Rusové.

Nominace

Nominaci jsme prováděli na základě výkonů na poslední reprezentační akci a na základě aktuální výkonnosti v klubech. Z mužstva, jež obstálo na Memoriálu Ivana Hlinky, jsme nenominovali Dominika Pokorného, jež měl propad výkonnosti a v našich soutěžích prakticky nebodoval. Ze zdravotních důvodů nejel Miroslav Indrák. Z akce se omluvil Daniel Nádrazský. Do dvacítky byl nominován Jan Štencel. Pouze za dorost hraje ve Finsku Ondřej Kovářů a doma Roman Čermák.

Naopak jsme vzali výrazně se prosazující švédské krajánky Jakuba Vránu a Davida Pastrňáka. Jelikož jsme v tomto ročníku velmi limitovaní počtem brankařů, chtěli jsme dát ještě šanci Štěpánovi Lukešovi, přestože neměl dobrou výkonnost v lize, ani na poslední reprezentační akci. Do mužstva jsme pozvali i dva nadějné mladíky ročníku 1996 Pavla Jenyše a Filipa Pyrochtu, kteří se prosazují v ELJ. Po zranění se vrátil Martin Kohout.  Za výkony v ELJ jsme nominovali Jakuba Iléše.

Co se mladších hráčů týče, tak se nejlépe ukázal Filip Pyrochta, který turnaj odehrál velmi dobře. Hrál klidně a s hrou starších hráčů neměl sebemenší problém.

Hra našeho týmu

Na srpnové akci jsme se prezentovali aktivní hrou, velmi dobře jsme bruslili. Vytvořili jsme si brankové příležitosti, měli jsme tlak do brány. Mužstvo hrálo velmi disciplinovaně. Velmi dobře jsme pracovali v obraně. Dva měsíce po srpnové akci, na níž jsme se připravovali na letních kempech se naše mužstvo prezentovalo ve zcela jiném světle.

Jednou věcí je fyzická hra starších hráčů našich soupeřů, druhou je však vývoj našich hráčů v posledních dvou měsících. Největší rozdíl proti srpnové akci byl v bruslení. Chybělo nám dynamické bruslení a pracovní intenzita. Naši hráči nepřišli z domácí soutěže připraveni na tempo, jež mají zápasy mezinárodní úrovně na malém hřišti.

I když nešlo o špičkové hráče nejvyšší kanadské juniorky, obě mužstva nás jasně předčila v bruslení a důrazu v předbrankových prostorech. Ruské mužstvo udělalo v tomto směru také velký pokrok, lépe bruslilo, bylo důraznější.

Z vysoké intenzity, na jakou naši hráči nejsou zvyklí, vyplývá i žalostná koncovka. Na zakončení nemají hráči čas, často místo střelby kombinují, střelba je nedůrazná. Není náhodou, že na listopadových akcích vstřelila naše U20 dvě branky, U19 dvě branky a my také jen dvě branky.

Velmi špatně jsme hráli přesilové hry. V domácí soutěži se snaží naši hráči více kombinovat, na vše mají více času, málo střílejí. Často naši hráči střílejí mimo branku a nejsou dostatečně rychlí při dorážení odražených kotoučů. V Yarmouthu jsme vstřelili pouze jednu branku v přesilové hře. Chybí nám přesná finální přihrávka, klamání, pohotová střelba. Na odražené kotouče máme nedostatečný tlak do branky.

Z velké zápasové intenzity a částečné frustrace vyplynulo množství naprosto zbytečných faulů. Zbytečná vyloučení nám zkazila oba zápasy s Ruskem. Přesto, že výsledky hovoří jasně, zápasy s Ruskem byly vyrovnané a rozhodli přesilovky. Stejné to bylo s Kanadou East, kde jsme obdrželi tři branky z přesilovek a jednu po teči od modré čáry.

Zápasy s Ruskem i Kanadou East jsme mohli vyhrát, šlo o velmi vyrovnané souboje. Mužstvo Kanady West bylo pro naše mladé hochy příliš silné.
Co nemůžeme našim hráčům vytknout, je nasazení. V průběhu turnaje se však frustrace hráčů zvětšovala s množstvím neproměněných šancí. Ze hry se nám díky frustraci vytratila i lehkost a často jsme ztráceli náš herní systém.

Soupeři

Mužstvo Ruska přijelo s deseti novými hráči. Prezentovalo se velmi jednoduchým severoamerickým stylem. Z mužstva se vytratil dřívější individualismus, hráči hráli kolektivně. Soupeř lépe bruslil a měl větší důraz, než naši hráči. V obraně hráli Rusové systém bránění středního pásma 1-4.

Kanadská mužstva hrála přímočarý hokej, kdy většinou posunovala po mantinelech kotouče do středního a útočného pásma. Po celou dobu zápasu měla obě mužstva maximální intenzitu. V útočném pásmu vytvářela  mužstva tlak nahazováním kotoučů na branku. Obě mužstva hrála jak s kotoučem, tak bez kotouče velmi pospolu, snažila se přečíslovat soupeře. Ve středním pásmu hrála obě mužstva systém 1-4. Všechna severoamerická mužstva měla výborné přesilové hry. Hráči mají při PH pohyb, manévrují na malém prostoru, přihrávky jsou prudké, hráči klamou.

Doporučení do klubů

  • Naši hráči musejí neustále pracovat na bruslení. Jde zaprvé o trénink síly dolních končetin, zadruhé o pracovní intenzitu jak v zápasech, tak v tréninku.
  • Každý hráč musí pracovat na zakončení. Jde o návyk, jež se musí vyžadovat při každém cvičení. Dále je nutné, aby hráči střelbu denně trénovali, musejí odstřílet tisíce kotoučů.
  • Nutnost dohrávání herních situací. Po střelbě je nutné kotouč sledovat a dohrávat.
  • Při všech herních situacích pod tlakem je nutné používat klamání. Hráč tím získá čas a otevírá se větší množství herních řešení.
  • Při všech osobních soubojích je nutné pracovat s holí, eliminovat hůl soupeře, zabránit přihrávce, vypíchnout kotouč, nadzvednout hůl.