V mládí do Švédska, ve čtrnácti do repre. Jak se to stalo, směje se doteď Pejšová

První hokejové krůčky sice učinila v Roudnici nad Labem, ale pozor, hokej opravdu nebyl úplně její volba.

„Hokej padl v úvahu především kvůli tátovi, který ho dřív hrával i trénoval. Ten se rozhodl to se mnou zkusit i přesto, že jsem ze začátku hokej vůbec hrát nechtěla. Postupem času mi ten sport přirostl k srdci a rozhodla jsem se v něm pokračovat,“ vzpomíná Pejšová.

Její talent byl nesporný a český rybníček jí začínal být malý. Už ve velmi mladém věku se chtěla co nejvíce rozvíjet, a tak se česká obránkyně rozhodla pro velmi razantní krok. Jako své nové působiště si vybrala Švédsko, ve kterém mimo jiné hrál i její bratr. „Do MoDo jsem se dostala především díky mé spoluhráčce z reprezentace Kláře Peslarové, která mi organizaci doporučila. Upřímně jsem moc nepřemýšlela nad jinou destinací, především i kvůli tomu, že na Švédsko měl slova chvály i můj bratr. Když pak přišla konkrétní nabídka, tak jsem ji hned vzala,“ líčí přesun na sever.

S bratrem sice hráli ve stejné zemi, ale moc se nepotkávali. „S bratrem jsme se ve Švédsku potkali pouze jednu sezónu. Ovšem on bydlel na úplně druhé straně Švédska, tudíž jsme se potkávali fakt minimálně. Když jsme s MoDo hráli na jihu, tak se párkrát přijel podívat na naše zápasy, nakonec jsme spolu jeli i domů ze Švédska," vzpomíná.

Aby toho nebylo málo, už ve čtrnácti letech nakoukla do seniorského týmu ženské reprezentace. „Do áčka jsem se poprvé dostala fakt náhodou. Stalo se to v době, kdy se A-týmu zranilo pár hráček a tým do osmnácti let měl zrovna mistrovství světa, a tak po mně áčko sáhlo. Proč? Vlastně ani sama nevím,“ směje se. „Asi ve mně něco viděli. Za tuto příležitost jsem dodnes velice vděčná.“

Před minulým ročníkem se rozhodla, že je potřeba udělat změnu. Daniela se tak v rámci soutěže přesunula ke konkurentovi, a to konkrétně do týmu Luleå HF. „Po necelých čtyřech letech strávených v MoDo jsem cítila, že přichází čas na změnu. Když se naskytla možnost hrát v týmu jako Luleå, tak se to jen těžko dalo odmítnout. Naprosto to naplnilo má očekávání, ráda bych tam ještě nějakou chvíli zůstala,“ přeje si Pejšová.

Nové působiště s sebou přineslo i nové zážitky. Ale především trofeje. Daniela Pejšová se v 21 letech stala mistryní švédské ligy, na což navázala i v reprezentaci, kde vybojovala s ženským výběrem bronzovou medaili.

„V následující sezoně doufám, že navážu na tu minulou, která byla velmi povedená. Určitě by bylo super, kdyby se podařilo zopakovat úspěch z mistrovství světa i navázat na dobrý ročník s Luleou. Pevně věřím tomu, že se jedno z toho podaří,“ věří.

Česká reprezentantka se také ohlédnula za úspěšným turnajem, který Česku přinesl bronz. „Turnaj s odstupem času hodnotím velmi pozitivně. Bylo to pro nás poprvé, kdy jsme hrály v A skupině, kde jsme se mohly měřit s tím nejlepším, co ženský hokej nabízí. Myslím si, že jsme to zvládly dobře, přineslo nám to spoustu užitečných zkušeností. Velmi dobrá zpráva je, že jsme se dokázaly v té skupině udržet. Medaile pak byla sladkou třešničkou na závěr,“ dodává Pejšová, která se na světovém šampionátu v roce 2022 stala nejlepší obránkyní turnaje.

Kromě medaile samotné měl však úspěch vliv i na vnímání ženského hokeje. Ostatně, ten se stává rok od roku populárnějším nejen ve světě, ale i v Česku. „Myslím si, že za poslední tři roky ten zájem vzrostl opravdu neuvěřitelně. Málokdo asi čekal, že ta komunita kolem takto vyroste. Opravdu mě to těší a doufám, že to takhle půjde i nadále,“ zakončuje.