Trenérské symposium USA Hockey 2014

Hlavním tématem, na který často poukazovali jak přednášející z oblasti profesionálního i mládežnického hokeje byl požadavek dlouhodobého rozvoje hráčů. Pohled na trenéra především jako na učitele, jehož hlavním úkolem je pomáhat hráčům v jejich dlouhodobém individuálním rozvoji zazněl nejen z úst manažera současných držitelů Stanley cupu či hlavního trenéra olympijského týmu, ale také v prezentaci finského trenéra brankářů či příspěvku hokejové legendy Igora Larionova.

„Lepší je ten trenér, který dokáže naučit 90% z celkové počtu 10 ti dovedností, než ten, který jich trénuje 20, ale naučí je jen napůl“ (Dean Lombardi, Generální manažer vítězů Stanley cupu 2014).

Tvorba základních herních návyků a učení detailů herních dovedností hráčů, trénink soubojů 1 na 1, schopnost pohybovat se a spolupracovat ve skupině, komunikace, hrát jako tým a pro tým, to vše označili za klíčovou současní trenéři NHL – Jack Capuano (New York Islanders), Jon Cooper (Tampa Bay Lightings), Mike Sullivan (Vancouver Canucks). Všichni však zdůraznili, že tyto návyky se vytváří a upevňují u hráčů již od útlého dětství a to především prostřednictvím her a tréninku dovedností. Trenéři v NHL i AHL dále intenzivně všechny herní činnosti jednotlivce, jako je například individuální trénink obránce, trénink střelby a zakončení, denně rozvíjí.

V seminářích zaměřených na trénink mládeže se jako tenká červená niť prakticky rozebírala především hra na malém prostoru jako přirozený prostředek pro výchovu mladých hráčů, rozvoj jejich smyslu pro hru, výuku herních dovedností, zapojení maximálního počtu hráčů a efektivity tréninku.
 
„Neorganizovaný minihokej jsme v podstatě hráli již my v našem dětství, nejedná se v podstatě o nic jiného než hru na ulici či rybníku“ (Igor Larionov, olympijský vítěz, vítěz Stanley cupu, mistr světa).

Je potřeba reflektovat, že ačkoliv požadavky na vývoj mladého hráče v ledním hokeji stále více směřují k dokonalé fyzické připravenosti ve smyslu rozvoje pohybových schopností, jako jsou především rychlost, obratnost, agility, explozivní síla… výzkumy současné mládeže vykazují pokles celkové fyzické aktivity dětí. Je proto především na trenérech, aby dětem dokázali vytvořit takové prostředí, ve kterém se budou maximálně efektivně rozvíjet jejich pohybové schopnosti a osvojovat pohybové dovednosti formou, která je přirozené pro jejich pohybové učení. To klade na trenéry vysoké organizační požadavky, umět trénink zorganizovat jako trénink na dělených stanovištích, umět najít rovnováhu: výuka dovedností - spontánní hra. Především umět děti zaujmout a naučit!

„Pamatujme, že děti se chtějí přihlásit na hokej především proto, že je to zábavná hra, patrně žádný malý kluk či holka se nepřijdou přihlásit na trénink, ale na hru hokej!“ (USA Hockey)

Výzkumy špičkových světových hráčů jednoznačně prokazují základy v pohybové všestrannosti, kterou hráči získaly v dětství prostřednictvím provozování více sportovních her a sportů vůbec. Dalším prokazatelným faktem je, že pro hráče mladšího školního věku je důležité vyzkoušet si všechny pozice. To potvrzuje například i finský systém výchovy brankařů (v současnosti jich je 11 v NHL), kteří do 12 let průběžně nastupují na všech postech v poli namísto vysedávání na lavičce.

Významnou oblastí, které se věnovaly především prezentace pro trenéry mládeže je psychologická příprava, resp. mentální trénink. Jak děti získat pro sport, umět upoutat jejich pozornost, upevňovat jejich sebevědomí, vést je k samostatné práci, posilovat jejich odolnost vůči stresu, rozvíjet tyto vlastnosti nezbytné pro současné špičkové hráče i oblasti důležité pro to, aby děti u hokeje vydržely a byly úspěšné i mimo led. To je hlavním úkolem současných trenérů mládežnických kategorií.

„V americkém dokumentárním filmu HBO: Cena hry – trofej děti, naleznete příběhy dětí, které byly pod enormním tlakem svých rodičů ranně specializovány a předčasně akcelerovány, výsledek – všichni nakonec se sportem skončili či pokračují pouze na nízké úrovni.“ (USA Hockey)
Obecně lze konstatovat, že USA Hockey přebírá a v současnosti preferuje evropský model: Oproti kanadskému juniorskému modelu CHL, kde hráči mají vrchol své výkonnosti zhruba v 18 ti letech, hráč, který prochází systémem výchovy v USA je připravován pro vstup do NHL prostřednictvím univerzitních týmů (cca do 23 let), jejichž program neobsahuje tolik utkání jako v kanadské CHL a je zde větší prostor a důraz na trénink. Podobný je i vývoj hráčů např. ve Finsku (většina finských brankařů prošla dlouhodobým rozvojem doma a přišla do NHL mezi 24-28 rokem). Statistika poměru hráčů v současné NHL jednoznačně prokazuje větší množství hráčů, kteří prošli tímto systémem oproti minulým dekádám.

Požadavek na trenéry mládeže zaměřit se především na dlouhodobý rozvoj hráčů, potvrdil ve své přednášce i přední světový odborník Dr. Stephen Norris z University Calgary.

„50% dětské populace má potenciál stát se špičkovým sportovcem!“  (USA Hockey)

Na závěr lze s potěšením konstatovat, že hokejový svět zaznamenává znovu vzestup českého mládežnického hokeje a projekty rozvoje hokeje u nás jsou inspirací pro řadu dalších zemí.  

Zde naleznete odkaz na jednu z prezentací: Individuální rozvoj mladých brankařů.