Turnaj jsme zakončili porážkou s výběrem Atlantic, což znamenalo osmé místo. Výsledkově jsme dopadli stejně jako naše výběry v minulých letech.
Jedna strana mince našeho vystoupení na turnaji je náš konečný výsledek, se kterým spokojeni určitě nejsme, druhou stranou mince je naše hra, náš herní projev a s tou jsme byli spokojeni.
Prezentovali jsme se celoplošným aktivním pojetím, snažili jsme se, abychom byli silní na kotouči a vytvářeli jsme si šance v útoku. Průměr střel na zápas na branku soupeře jsme měli 33, kromě zápasu s USA jsme většinu soupeřů přestříleli, nebo jsme měli stejně střel.
Naši hráči neměli již žádný problém s bruslením, tak jak tomu bylo v minulém roce, bez problému jsme přijali tvrdou hru soupeřů. Jako mužstvo jsme výborně dobruslovali, dostávali jsme se bez problému z tlaku ve vlastním pásmu. Po třech zápasech jsme se zlepšili v oslabení.
Naši brankaři prokázali dobrou výkonnost(Svoboda 91,8 %, Lukeš 87%) přesto, že v domácích soutěžích nejsou konfrontováni s tolika dorážkami a tečovanými střelami. S brankáři jsme měli problém celou minulou sezónu. Poslední dvě akce zvládli velmi dobře, je tu výrazný posun.
Vyhráli jsme zápas s Westem, s Rusy, Pacifikem a Atlantikem jsme byli lepším mužstvem, přesto vyhrál soupeř. Proti Rusům jsme neproměnili x šancí v první třetině, kde jsme měli odskočit o dva, tři góly. Proti Pacifiku jsme byli 5-5 lepší, nedali jsme branku a soupeř proměnil 4 ! přesilovky, až dokonce zápasu to bylo 0-2. V koncovce přišla zbytečná vyloučení, místo, abychom se pokusili vyrovnat, tak jsme ještě dvakrát inkasovali. S mužstvem Atlantiku jsme měli v polovině zápasu odskočit o tři, čtyři branky. Nestalo se a soupeř v závěru otočil zápas. S Ontáriem, což byl fyzicky jasně nejsilnější soupeř, jsme odehráli vyrovnaný zápas, dvakrát jsme však netrefili prázdnou branku.
Celkově jsme potřebovali na jednu branku 17!!! střel, v této statistice jsme nejhorší na turnaji. Náš první hráč v bodování je na 37 ! místě. Naši útočníci nemají dostatečný důraz v zakončení, chybí razance. Dorážky nejdou nahoru, často jdou naše střely mimo branku. Obránci také netrefují branku, často střílí do blokujících hráčů. Hráče neustále nutíme trefovat branku, střílet ze stran. Nemají to však v sobě jako návyk, v lize často moc kombinují, nejdou přímo do branky, mají na vše dostatek času. Ve hře jsme ze samostatných nájezdů proměnili dva ze šesti.
Co nám chybí? Jednoznačně jsme horší v zakončení, přesnosti a razanci střelby. Musíme ještě zvýšit tlak do branky. Horší zakončení určuje i efektivitu přesilových her.
Další důležitou věcí je fyzická síla. Patříme k průměrně vysokým mužstvům. S Ontariem a Švédy se vůbec nemůžeme rovnat. Chybí nám fyzicky vyšší útočníci. Kde však výrazně zaostáváme je fyzická funkční síla. Projevuje se to v horší razanci střelby, většina hráčů si nechá od soupeře nadzvednout hokejku, často prohráváme vhazování. Otázka tréninku síly není problémem, dá se během dvou tří měsíců získat. Poté jde pouze o pravidelnost tréninku. Trochu mě však zaráží, že mnoho hráčů vůbec trénink síly v klubu nedělá, nebo jim není vůbec umožněno do posilovny chodit. Od nás dostanou po příjezdu tréninkový plán, jehož plnění budeme pravidelně kontrolovat.
Celkově hodnotíme turnaj pozitivně, sportovně šlo o vynikající akci. Naše mužstvo hrálo pouze proti severoamerickým týmům a proti Rusům, nemohli jsme to mít těžší, což kvitujeme. Hráčům tento turnaj v kariéře určitě hodně pomůže, nám trenérům ukázal, na čem musíme dále pracovat. Z hráčů nikdo nezklamal, budeme s nimi dále pracovat.
08.01.2012 | Luděk Bukač
Trenérské hodnocení turnaje World Hockey Challenge 2012
S reprezentační sedmnáctkou jsme po vánočních svátcích absolvovali akci v kanadském Windsoru. Turnaje World Hockey Challenge se tradičně účastní pět kanadských výběrů (Atlantic, Ontario, Pacific, Quebec a West), Spojené státy a čtyři zámořské týmy, tentokrát Česká republika, Německo, Rusko a Švédsko.