Trenérské hodnocení turnaje reprezentací U17 v Hradci Králové

Před turnajem v Hradci Králové jsme měli větší problémy s nominací než kdykoliv předtím. Několik hráčů je zraněných. V přípravném kempu hráči bojovali ještě s únavou, která byla důsledkem našeho kanadského tripu. V klubech jsou někteří také vytíženi víc než dost, mnoho hráčů hraje v jednom týdnu jak za starší dorost, tak i za juniory.

Trochu jsme měli z turnaje obavy, tím více nás potěšilo, jak to kluci zvládli. Vůbec nejde o druhé místo, ale o předvedenou hru. Samozřejmě, že výsledky jsou důležité (z důvodu, že se musíme prezentovat konkurenci a abychom si udrželi respekt, který jsme dlouhá léta budovali), ale my se na vše díváme z dlouhodobějšího hlediska s výhledem na MS18 v příštím roce. V minulém roce jsme začali být konkurenceschopní se světovou špičkou až v dubnu, kdy jsme uhráli po 60 minutách dvakrát 2:2 s Ruskem. Do té doby jsme nestačili bruslit, postrádali jsme intenzitu, neprosadili jsme se v situacích 1-1.

Naši hráči za ten rok udělali velký krok kupředu. Absolvovali dubnové turné po Švédsku, čtyři letní kempy, srpnový turnaj pěti zemí v USA, třítýdenní kanadský trip na přelomu roku (dva turnaje na náklady pořadatelů). Hráči lépe trénují ve svých klubech a zde bych chtěl poděkovat jejich trenérům . Většina hráčů si uvědomila, že musí trénovat navíc, jsou v nejdůležitějším období své kariéry. Kdo poleví, z mužstva vypadne.

V letošním roce se mužstvo prezentovalo na všech akcích velmi dobrou hrou, jsme aktivní, bruslíme, máme intenzitu, hráči dodržují systém. Ne vždy jsme úplně spokojeni s výsledkem, ale hra je dobrá. Všehovšudy jsme odehráli v sezóně dvě mizerné třetiny, ve Windsoru první s USA a nyní v Hradci Králové první třetinu proti Švédsku.

Na jedné straně je program a trénink našeho mužstva, na straně druhé je nejdůležitější oblast - psychika našich mladých hráčů. Podle mého názoru zde nejvíce zaostáváme za světem. Naši hráči jsou stále velmi kreativní, herně přizpůsobiví, přesto to bývalo lepší. Hráči světového kalibru, kteří vyrůstali dříve např. v Litvínově a na Kladně, byli méně svazováni. V současné době mladé hráče od malička příliš strukturujeme, koučujeme, neustále jim něco přikazujeme. Je to vidět zejména na obráncích, kde již v žácích nutíme všechny obránce vyhazovat kotouče z pásma. U našeho mužstva U17 se snažíme, aby hráči byli kreativní a situace řešili herně. Kotoučů se nesmí zbytečně zbavovat.

Výrazně zaostáváme v produkci osobností. Všichni hráči nemohou být stejní, každý potřebuje svoji roli. Osobnosti nám nevyrostou samy od sebe. Hráči musí být ochotni vzít v klíčových situacích zodpovědnost na sebe, naučit se rozhodnout utkání. Musíme je k tomu vést.

Otázka charakteru. Jde o prioritní kritérium při nominaci do reprezentace. Na první akci nám hráči uhýbali ze střel, ne každý se chtěl podřídit mužstvu, ne každý se uměl vydat. Bez charakteru se na mezinárodní úrovni nedá hrát. Naši hráči se naučili hrát na hraně, odpracují si každý zápas, víme, že se v zápase vydají.

Charakter a pracovitost musí vzejít z hráčů, nemůžeme přikazovat šestnáctiletým hráčům, aby bojovali, hráli na maximum. Ten impuls musí přijít od hráčů. Nechceme hráčům dělat roztleskávače. Sami si musí utvořit bojovnou atmosféru, zavedeného ducha si poté přenesou do osmnáctky, dvacítky a seniorského národního mužstva.

Otázka nominace je taky velmi jednoduchá. Často se v našem hokeji mluví o protekci, mnoho rodičů si myslí, že by měli být v nominaci jiní hráči. My to vidíme tak, že nominaci si musí každý zasloužit. Pokud si hráč nominaci nezaslouží, dostane se do ní takzvaně „protekčně“, tak stejně danou příležitost nevyužije. Názor, že tu máme několik reprezentačních týmů, je mylný. Na druhou stranu musíme se všemi hráči, jež mají charakter, dovednosti a jsou pracovití, kontinuálně pracovat. Nejsme Kanada, abychom hráče střídali a měnili po jednom nepodařeném zápase.

Několik poznámek k samotnému turnaji. Byli jsme spokojeni s nasazením a herní stránkou našeho mužstva. Velmi dobře jsme hráli v obraně a oslabeních. Slabinou zůstává zakončení. Špatnou koncovku jsme měli zejména proti Finům a Švédům. Ve druhé třetině jsme měli proti Švédům 21 střel a vytěžili jsme z toho namísto čtyř branek, pouze jedinou. Špatná koncovka proti těmto soupeřům souvisí i s dobrou obrannou hrou těchto soupeřů a výborným blokováním střel. Na častější střelbě a agresivním zakončení musí hráči neustále pracovat.

Celkově, co se výkonnosti týče, byli Švédi od ostatních odskočeni. Jsou fyzicky nesmírně silní, naši hráči mají v průměru 72 kg, Švédi 80 kg. Ze všech mužstev jsou nejlépe vyškoleni v obranných dovednostech. Jde o osobní souboje, blokování střel, práci s holí. Herně jsou vedeni tak, aby nedali jediný kotouč zadarmo, vše řeší herně, kotouče nastřelují méně, než ostatní mužstva. S Ruskem a Finskem se můžeme měřit, letos s nimi máme vyrovnanou bilanci. Švédi jsou před námi.

Na začátku dubna nás čekají tři zápasy ve Švýcarsku, koncem dubna hrajeme doma dvakrát s Ruskem. Pokud se budeme neustále zlepšovat, tak máme šanci být konkurenceschopní, naopak uspokojení nás vyřadí z elitní šestky.