Trenérské hodnocení turnaje reprezentací U17 v Ann Arbor

• 1. Naši útočníci neproměnili vyložené šance. Mezinárodní hokej je mnohem rychlejší, intenzivnější, na vše je daleko méně času. Naši útočníci nejsou schopni dokončit akce pod časovým a prostorovým tlakem. Mezi útočníky nám chybí výraznější osobnost, hráč který by soupeřům dělal větší problémy, prosadil se přes dva hráče, byl něčím výjimečný. Němci i Švýcaři naopak dva takové útočníky ve svém týmu mají.
• 2. Naši brankaři dostávají laciné góly. Jejich výkony byly ve srovnání s konkurencí podprůměrné. Dvakrát jsme brankaře střídali v první třetině, kdy soupeř měl za třetinu 5 střel a vždy vstřelil dvě branky.
• 3. Někteří hráči byli herně nedisciplinovaní v klíčových fázích zápasu. Chyba v útočném pásmu na vhazování a nesprávný „pinčink obránce“ nás stály začátek utkání s USA. Nepozornost ve střídání a dvojnásobné vyloučení v poslední minutě nám sebralo vítězství proti Švýcarům. Dopouštěli jsme se zbytečných faulů na polovině soupeře.

Náš turnajový výkon měl i klady:

• 1. Velmi dobře hráli naši obránci. Neměli problém s rozehrávkou, vše řešili herně, neztráceli kotouče. Výborně hráli na modré čáře v útočném pásmu.
• 2. Proti USA jsme bruslařsky byli vyrovnaným soupeřem, ostatní jsme přebrušovali a přehrávali.
• 3. Zápasy, kdy jsme dostali velmi laciné branky v první třetině (Německo, Slovensko) a prohrávali jsme 0:2, jsme dokázali dotáhnout a otočit.

Po letních kempech, kdy se naši hráči výrazně individuálně a bruslařsky zlepšili, nám pořád chybí sebeprosazení v situacích 1-1. Schopnost našich útočníků přejít přes hráče není taková jako u hráčů USA.  Soupeři neděláme individuálně větší problémy, často pouze přihráváme nebo nahazujeme kotouč na branku.

Další důležitou vlastností je zarputilost, Němci i Švýcaři určitě nejsou tak hokejoví jako naši hráči, ale nevzdávají se a neustále bojují. Jsou zarputilí.
Herní disciplína, stejně jako zarputilost vychází z prostředí, ve kterém se hráč dlouhodobě pohybuje. Nejde jen o to hráče neustále upozorňovat na klíčové momenty zápasu, opakovat taktické pokyny. Po hráčích se musí herní disciplína celoročně vyžadovat jak v tréninku, tak v utkání, stejné je to se zarputilostí. Naši hráči jsou zvyklí, že si někdy  odpočinou, odbruslí trénink, zápas si jdou jen tak zahrát. U všech juniorských reprezentačních mužstev jsou podobné problémy, pokud po hráčích nebudeme jak v reprezentaci, tak v klubech neustále vyžadovat plnění úkolů, dbát na správné a přesné provedení jednotlivých úkonů, tak se nehneme z místa. Hráči USA si nejdou zahrát, jdou vyhrát, všichni musí plnit své úkoly.

V žádném případě nechceme s kolegou Brukem házet na hráče neúspěchy. To prostředí, které bude konkurenční a kde hráči získají návyk přesně plnit dané úkoly musíme v našem hokeji nastavit my trenéři. Hráči si nemůžou dovolit měnit kluby podle toho, kde to je méně náročné, nesmí docházet k tomu, že odfláknou jeden jediný trénink.

Každý mladý hráč nutně potřebuje zdravé sebevědomí. Mnoho našich hráčů se uspokojí, získá sebevědomí pouhou nominací do reprezentace. V mezinárodní konkurenci pak neví, co se s nimi děje, když zjistí, že se neprosadí.

Na další akci pozveme určitě jiné brankáře. Prostor dostane i několik nových útočníků. V této věkové kategorii se objeví vždy noví kandidáti do reprezentace, naopak mnoho hráčů, kteří se uspokojí zapadne.

Před nominací na tři zápasy s Finskem chceme uspořádat v polovině října nominační zápas, kam pozveme dvě mužstva po 15 hráčích a 4 brankaře. Po tomto zápase nominujeme 22 hráčů do Finska.