Na poslední akci českého národního týmu hráčů do sedmnácti let v sezóně 2010/11, která se konala souběžně s probíhajícím play-off extraligy staršího dorostu, jsme dali příležitost dalším novým hráčům. Pro některé to byla vůbec první konfrontace na takovéto úrovni.
Tento fakt se projevil hned v prvním utkání, které jsme prohráli 1:2 na samostatné nájezdy. Projevila se nepřipravenost našich hráčů na přechod na mezinárodní juniorský hokej a návyky z našich soutěží.
V následném druhém utkání jsme se prezentovali, již zlepšeným výkonem i koncentrací, avšak bez výsledku. Utkání jsme prohráli 2:1.
Až ve třetím utkání se dostavil i výsledek v podobě výhry 2:0.
Velké rezervy bych viděl v našem nedostatečném důrazu jak v před brankovém prostoru v útočném pásmu, tak i v obranném pásmu, tlaku do brány, nedostatečné, intenzivní a tvrdé a střelbě. Což se projevilo ve třech utkáních, v kterých jsme vstřelili pouze 4 branky.
Dalším problémem je bruslení (obratnostní bruslení), o kterém se zmiňujeme v každém hodnocení.
Švýcarský tým se prezentoval organizovanou hrou, jak v obranném, tak i v útočném pásmu s kotoučem i bez kotouče s enormním zápalem, nasazením a tlakem do brány.
Jsem přesvědčen, že máme schopné a herně inteligentnější hráče avšak jim musíme ukázat tu správnou cestu.K tomu patří:
- max. koncentrace
- vůle, nasazení, obětavost, zápal, radost ze hry
- respekt k trenérovi, soupeři a spoluhráči
- zdravé sebevědomí