Trenérské hodnocení mistrovství světa hráčů do 18 let 2013

Na turnaji jsme hráli pouze s týmy, jež nakonec hrály semifinále a s Lotyšskem. Po shlédnutí semifinálových utkání a zápasů o medaile musím  konstatovat, že všichni semifinalisté mají větší kvalitu než my a to na všech postech. Ano, za určitých okolností můžeme tyto týmy porazit, ale ne pravidelně porážet.  Během tříletého cyklu jsme odehráli vyrovnaná utkání s Ruskem i Finskem. Tým USA jsme porazili v létě, ale šlo o hráče, jež nejsou v programu NTDP. Mužstvo Kanady v nejsilnějším složení jsme porazili v přípravě před Memoriálem Ivana Hlinky. Se všemi finalisty však máme během tříletého cyklu negativní bilanci.

Nominace našeho týmu

Úvodem chci podotknout, že jsme v nominaci měli všechny hráče, jež jsme v mužstvu chtěli mít. Nikdo nebyl zraněný. Z CHL přijeli po play off všichni krajánci. Všichni hráči měli velkou touhu se do mužstva probojovat a za mužstvo hrát.

Filozofie stavby mužstva byla od U16 jasně daná. Vytvořit silné jádro a zároveň dát příležitost všem hráčům, kteří se ukáží v domácí lize. Celkem jsme vyzkoušeli přes osmdesát hráčů. Z první nominace na kemp U16 odehrálo letošní MS jedenáct hráčů.

Hráči od prvního kempu věděli, že pokud v sezóně, kdy je MS odejdou do CHL, nebudou nominováni na prestižní Memoriál Ivana Hlinky. Pro MS jsme však s dvěma až třemi krajánky počítali. Nakonec jich bylo pět.

Před letním Memoriálem Ivana Hlinky jsme přišli (odchodem do CHL) o šest hráčů základního kádru. Další tři hráči z prvních tří formací byli zranění. Před memoriálem jsme měli nominační problémy, přesto jsme dali dohromady kvalitní a velmi pracovité mužstvo. Dostali jsme se mezi čtyři nejlepší týmy.

Hráči, kteří odehráli výborně letní turnaj, postupně dostávali menší a menší prostor ve svých klubech. Přestali se prosazovat, ztratili sebevědomí. Mnoho z nich bylo přeřazeno do staršího dorostu. Někteří byli frustrovaní a přestali na sobě pracovat. Někteří na sobě přestali pracovat, neboť si už mysleli, že jsou profesionálové. 

Z brankařů dostával do vánoc v juniorce příležitost pouze René Svoboda. Adekvátní herní prostor tak, aby se mohl hráč zlepšit, dostávali v juniorce v průběhu sezóny pouze Jan Štencel, Martin Kokeš, Filip Pyrochta, Ondřej Kaše, David Kämpf, Luboš Rob a Pavel Zacha. To je žalostně málo. V kanadském bodování juniorky byl jasně nejlepší Pavel Zacha, jenž je však o dva roky mladší. V seniorské kategorii dostali příležitost pouze Štencel, Kaše a Kämpf.

V Kanadské CHL dostali největší prostor Patrik Zdráhal a Jan Košťálek. Ve Švédsku dostávali o rok mladší hráči Vrána s Pastrňákem velký prostor.

Celkově adekvátní herní prostor obdrželo pouze 11 až 12 hráčů z našeho mužstva. Je to velmi málo v porovnání s Finskem, Ruskem, USA a Kanadou. Finové Lehkonen, Ikonen, Mustonen patří k oporám seniorských mužstev.

Hráčům z letního turnaje jsme věřili, dostali příležitost v listopadu, prosinci a v únoru. Bohužel výkonnost některých tak stagnovala, že jsme je nevzali ani do přípravy před MS. Před závěrečným kempem jsme věděli, že po neúspěšných turnajích musíme mužstvo oživit. Do přípravy jsme zařadili hráče, kteří vyskočili v druhé polovině sezóny, zahráli v play off (Lukáš Klok, Daniel Schwamberger, Sebastián Gorčík). Dále jsme vzali všechny hráče z CHL, vzali jsme i ty, jež měli v Kanadě velmi průměrnou sezónu.

K hráčům, kteří odešli do Kanady, chci poznamenat, že všichni měli vynikající přístup. Mentálně za ten rok nesmírně vyspěli. Naučili se tvrdě trénovat. Nejsem si však jist, že se zlepšili i herně.

Podařilo se nám sestavit velmi motivované mužstvo. Tým byl vyrovnaný, chyběli však hráči nejvyšší kvality.

Od U16 jsme se trápili na brankařské pozici. Nominace Reného Svobody byla z naší strany chybná, ale neměli jsme jinou volbu. Výborně chytal v létě na Memoriálu Ivana Hlinky. Jako jediný chytal od začátku sezóny jako jednička v juniorce.  Po Novém roce se však jeho situace změnila. Přestal na sobě pracovat, ztratil pozici jedničky v juniorce. V play off propadl i v dorostu a poslední zápasy již nechytal ani v dorostu. Do přípravy před MS přišel nepřipravený. Jindřich Pacl a Pavel Jekel chytali velmi dobře v dorostu, pro úroveň MS je to však málo.

Mužstvo se také celé tři roky potýkalo s problémy na postu středního útočníka. Chybí vyloženě první střední útočník. Pozici středního útočníka musel hrát Adam Zbořil, který je spíše křídelním útočníkem.

Příprava před MS

Před MS jsme absolvovali tři pětidenní kempy. Hráči se zapojovali postupně podle toho, jak dokončili play off. Na kempech jsme nechtěli příliš mnoho hráčů zkoušet. O nominaci jsme měli jasno. Hráče, jež měli šanci hrát MS, jsme chtěli kondičně oživit a pracovat na herním systému. Kádr byl kompletní až na posledním kempu v Břeclavi, kde jsme odehráli dva přípravné zápasy se Slovenskem.

Základní body, jež pro nás byly stěžejní v přípravě na MS:

• Provádět jednoduchá cvičení v intenzitě tak, aby hráči dokončovali akce. Cvičení byla volena tak, aby vycházela ze hry a hráčům jejich úspěšné provedení dodávalo sebevědomí.
• Všechna cvičení vycházela ze hry, z herního konceptu, který jsme chtěli praktikovat.
• Cvičení byla volena tak, aby energeticky vytvářela specifickou herní kondici. Opakování více herních akcí za sebou. Například: zakončení - dobruslení - založení ve SP - zakončení - druhá akce se střelbou obránců.
• Kondiční bruslení v rámci každého tréninku. Pouze anaerobní.
• Trénink techniky aerobní formou.
• Díky faktu, že naši hráči nejsou anaerobně tak připraveni, trénink probíhal z 90 % v anaerobním režimu s velkou intenzitou. Délka tréninku nikdy nepřesáhla 60 minut.
• Trénink síly po každém tréninku na ledě v rámci prvních dvou kempů.
• Trénink přesilovek v rámci posledního kempu před MS.

Hra našeho týmu

Před MS jsme věděli, že musíme naší hru založit na kvalitní obraně a rychlém protiútoku. Základem byla především hra ve středním pásmu a hra v obranné třetině.

Naše hra ve středním pásmu byla během MS na solidní úrovni, zejména v prvních zápasech jsme praktikovali těsnou obranu. Naši obránci neustupovali, rychle přistupovali k soupeři.

S naší hrou v obranné třetině jsme úplně spokojeni nebyli. V klíčových fázích zápasů se někteří hráči fixují příliš na kotouč a zapomenou na hráče ve svém prostoru. Stálo nás to zápas s USA a částečně i proti Finsku.

Některé chyby v obranném pásmu byly důsledkem naší netrpělivosti. Namísto poziční obrany nám někdy hráč ve špatný moment vyrazil přečíslovat soupeře, poté však chyběl v prostoru před bránou. Při porušení poziční obrany jsme obdrželi klíčovou druhou branku ve čtvrtfinále s Kanadou.

Nejvíce branek jsme obdrželi po přečíslení, kdy jsme byli my na kotouči a ztratili ho. Často šlo o lehkovážnou hru posledního hráče. Špatné odhadnutí rizika, příliš jsme riskovali na útočné modré čáře při přesilovce, zejména v zápase s Ruskem. Několikrát jsme ztratili kotouč při průniku do útočného pásma. Klíčová byla ztráta kotouče při třetí brance při zápase s Kanadou.

Velmi solidně jsme hráli v útoku. Ve skupině jsme dali stejně branek jako USA a o jednu více, než Finsko. Celkově jsme měli jsme špatnou koncovku, naši hráči nejsou produktivní. V zápasech jsme přestříleli jasně Finsko, také Rusko jsme přestříleli. Ve druhé třetině čtvrtfinále jsme byli lepším týmem, ale nedali jsme branku ani ze samostatného nájezdu.

Neměli jsme problém při založení pod tlakem. S kotoučem jsme nezmatkovali, situace jsme řešili herně.

Velmi rychle jsme otáčeli hru, do protiútoku jsme přecházeli rychle. Nejlepší z tohoto pohledu byla první třetina proti USA.

Až na zápas s Lotyšskem nám nešli přesilové hry. Je to problém tvořivosti hráčů. Dále nejsme dostatečně aktivní při clonění před brankou soupeře, nemáme dostatečný tlak v předbrankovém prostoru. Často netrefujeme bránu.

V oslabeních jsme patřili k nejlepším na MS. Při vlastním oslabení jsme vstřelili i branky.

Potěšilo nás, že zejména v začátku turnaje jsme bruslili často lépe než soupeř. Bruslařsky jsme propadli až v poslední třetině s Kanadou. Faktem však je, že naši hráči jsou anaerobně na hroší úrovni než zámořská mužstva a Finové. Je to nedostatečným anaerobním tréninkem. Z části je to i tím, že mnoho hráčů nebylo v klubech optimálně vytěžováno a naše soutěž se kromě play off nehraje v maximální intenzitě.

Kde vidím opravdu velký problém, je naše mentální  vyspělost. Naši hráči se snažili a odevzdali vše. Druhou věcí je však odhadnutí rizika, prostorové vidění. Zahleděnost pouze na kotouč, kdy jsme ztráceli kontrolu nad hráči soupeře ve svém prostoru. Reakce na hru svých riskujících spoluhráčů. Sebekontrola toho co, kdy a jak si mohu s kotoučem dovolit. Patří k tomu důsledné plnění taktických pokynů po dobu celého zápasu. Není to o tom, že hráči by nechtěli pokyny plnit. Pouze nejsou zvyklí plnit pravidelně a důsledně určité věci po dobu celého zápasu. Nejsou vedeni k tomu, aby odhadli riziko, aby sami reagovali na vývoj utkání. Dá se to popsat i tak, že naši soupeři hráli spíše seniorský hokej a my myšlenkově často dorostenecký hokej. Některé naše akce s kotoučem mohli zavánět lehkovážností, ale nemyslím si, že to bylo schválně. Naši hráči se však často pohybují v prostředí, jež jim takovéto akce dovolí a soupeř tuto lehkovážnost nepotrestá.

Zápasy MS

Česko - Lotyšsko 7:0 (3:0, 2:0, 2:0)
První zápas na MS přináší vždy nervozitu. Vstup do zápasu nám ulehčilo vyloučení lotyšského hráče, při kterém vstřelil úvodní branku Patrik Zdráhal. Při další přesilové hře jsme opět skórovali. Celkem jsme v přesilových hrách vstřelili 4 branky. Výborně fungovala spolupráce Kubalík, Zdráhal. Zápas jsme po celou dobu kontrolovali.

USA – Česká republika 4:3 (1:2, 3:1, 0:0)
Druhý zápas jsme nastupovali proti mistrům světa. Chtěli jsme se soustředit na obranu a rychlý přechod do protiútoku. První třetinu jsme odehráli výborně. Naši hráči rychle otáčeli hru a chodili do protiútoků. Z jednoho zaznamenal první branku Adam Zbořil, druhou jsme zaznamenali z brejku v oslabení. Trestuhodně jsme však inkasovali při odchodu do kabiny, kdy jsme nechali volného hráče v předbrankovém prostoru. Ihned na začátku druhé třetiny jsme nechali volného Američana, který střílel přes obránce a srovnal skóre. Obě vyrovnávací branky byly z nepozornosti hráčů. Hráči kontrolují, co se děje s kotoučem a zapomenou na volného hráče ve svém prostoru.  Podobně padla i třetí branka. Adam Zbořil opět vyrovnal z rychlého protiútoku. Vyrovnaný stav jsme však udrželi pouze minutu. V poslední třetině jsme měli tři šance na vyrovnání, zejména v přesilové hře 5-3, kdy jsme si vzali time out měl obrovskou šanci David Pastrňák. I když mělo mužstvo USA více střel (na MS měli Američané proti každému soupeři více střel), zápas byl vyrovnaný. S Američany jsme stačili bruslit a vytvořili jsme si i dost šancí.

Finsko – Česko 4:3 (1:0, 3:0, 0:3)
Zápas byl pro obě mužstva klíčový pro umístění ve skupině. Měli jsme výborný začátek. V první třetině jsme měli 22 střel a soupeř pouze 5. Finsko však mělo na MS nejlepšího brankáře. Šancí jsme měli mnoho, důraz před bránou však nebyl dostatečný. První branku vstřelili však Finové při hře 4-4. Dvakrát jsme propadli u pravého mantinelu a naše křídlo nedobruslilo hráče, jenž jel sám na branku a skóroval. Ve druhé třetině se hra vyrovnala, Finové nám druhou branku vstřelili z vhazování. Naše hráče stav 0-2 znervóznil a hra přestala být plynulá. Finové přidali ještě dvě branky. Vůbec nás nepodržel náš brankář, naopak Finský neudělal chybu. V poslední třetině jsme ožili po úniku Luboše Roba, pak jsme přidali ještě dvě branky. Na power play zbývalo už jen 85 sekund. Odvolali jsme brankáře a i přes velký tlak se nám nepodařilo vyrovnat. Zásadní rozdíl mezi oběma týmy byly výkony brankářů.

Česká republika – Rusko 2:5 (0:0, 1:3, 1:2)
Zápas s Ruskem ani pro jednoho soupeře nic neřešil. Přišla vynikající návštěva, hráči obou mužstev se nechali unést atmosférou. Hra byla velmi otevřená, gólové šance byly na obou stranách. Ruští hráči jsou šikovnější než naši a jsou schopni proměnit více šancí než naši hráči. Celkově jsme měli více střel na bránu než náš soupeř. Varující byly zejména chyby našich hráčů s kotoučem. Tři branky jsme obdrželi, když náš hráč předržel jako poslední kotouč v obraném pásmu. Pro play off jsme zkoušeli přesilové hry se čtyřmi útočníky a jedním obráncem. Větším pohybem jsme si vytvořili mnoho šancí, jež jsme neproměnili. Zároveň nám ruští hráči třikrát ujeli do samostatného nájezdu.

Kanada - Česko 6:0 (1:0, 2:0, 3:0)
Ve čtvrtfinále jsme se střetli s nejsilnějším týmem na turnaji. Kanada do té doby obdržela v turnaji pouze tři branky. Byl to jiný soupeř než v přípravě. Kanada byla od začátku lepším mužstvem, naši hráči však dobře bránili a nedovolili soupeři skórovat. Výborně chytal i brankář Pacl. První branku jsme dostali na konci třetiny, kdy naše první pětka při zbytečném útočení byla dlouho na ledě a dostala z tlaku v OP první branku. Ve druhé třetině jsme Kanadu přehrávali i přestříleli. Dvakrát jsme mohli vyrovnat. Zejména při samostatném úniku Ondřeje Kašeho. Bohužel jsme však na konci dvakrát trestuhodně inkasovali. Poprvé poziční chybou Pavla Zachy a hned z dalšího střídání, kdy Adam Zbořil ztratil kotouč na útočné modré. Kanada prokázala podstatně větší trpělivost a na chyby čekala. V poslední třetině jsme zvýšili tlak, ale Kanaďané využili naše chyby k navýšení skóre, které neodpovídá průběhu zápasu.

Závěr

Závěrem chci zmínit, že ačkoliv jsme zklamaní, máme z mužstva dobrý pocit. Myslíme si, že pokud se vyřeší otázka na brankařském postu, je na čem stavět. Charakterově jde o dobré mužstvo. Ročník 1995 považuji nejen já, ale i jiní odborníci za průměrný, bez velkých individualit. Přesto jde o konkurence schopný tým, který má budoucnost. Na MS jsme neodehráli špatný zápas. Ano, Kanada nám dala šest branek, ale ve druhé části to byl vyrovnaný hokej, kdy jsme mohli dvakrát skórovat. Branky do kabiny nás však zlomily. Na druhé straně Kanada přijela na MS s výborným mužstvem a dva dny před námi dala šestku i Švédům a Švýcarům dokonce deset branek.

Myslím si, že se naše mládež po letech stagnace lepší. Jde to však pomalu a chce to trpělivost. Máme dobrý program, od kterého bychom neměli ustoupit. Osobně vidím v mladších ročnících slušný potenciál do budoucna. Ročníku 1996 jsme na MS vybojovali lepší základní skupinu, než jsme měli my (USA, Finsko, Švýcarsko, Slovensko). Na druhé straně bude v budoucnu strašně těžké porážet hokejové velmoci, jež mají x-krát více hráčů než mi a do rozvoje mládeže dávají obrovské peníze.

Všichni do budoucna však potřebujeme, aby naši hráči daleko tvrději pracovali. Musí se pohybovat v konkurenčním prostředí, jež nedůslednost a malou pracovitost neakceptuje. Potřebujeme kvalitní soutěž juniorů, kde se budou hrát zápasy s maximální intenzitou. Mužstva, která jsou před námi, nedělají jiná cvičení, ani netráví tréninkem více času. Vše však dělají s maximálním zaujetím, intenzitou a důsledněji. Naši hráči se musí pohybovat v prostředí, jež hráče stimuluje k výkonu. Výkon musí jít ze samotného hráče, sám hráč musí chtít. Poté, když budou mít naši hráči kvalitu, dostanou příležitost v juniorech i seniorech. Hráči, jež hrají v zahraničí, to moc dobře vědí. Je to hlavně o nás trenérech, funkcionářích a hráčích.