Trenér Staněk soutěží v projektu Díky, trenére! Dostal se do TOP30

Staňkovy začátky v klubu nebyly jednoduché. Po svém příchodu ale zavedl disciplínu, pořádek v docházce a rozpoznal, kdo má předpoklady hrát v obraně či v útoku. „Vytvořilo se jádro družstva. Hokej začal postupně všechny bavit. Děti už nechtěly hrát jen zápasy, ale zaujaly je i tréninky. Hokej přitáhl také rodiče. Poznali, že má smysl, aby jejich děti chodily sportovat do prostředí s odborným vedením,“ říká nadšeně mládežnický kouč.

Netrvalo dlouho a mladých hokejistů ze Slavoje si začali všímat i zástupci velkých klubů z okolí. Chodili se na ně dívat z Třince, Vítkovic, Havířova a začali vybírat ty nejlepší. „Pro mě to bylo znamení, že se slušní hokejisté dají vychovat i v malém klubu. A když se jedna moje svěřenkyně dostala do polské reprezentace osmnáctiletých, přestože jí bylo teprve třináct, potvrdilo se, že jdeme po dobré cestě,“ těší Staňka.

Zápasy hraje každý

Jako klubový šéftrenér se věnuje dětem od přípravky po mladší dorost přes 20 hodin týdně, přivydělává si tím. Bývalý hokejista Staněk nemá problém předvést na ledě to, co chce od hráčů. Ctí pravidlo, že v družstvu má každý hráč, bez ohledu na dovednosti, svojí roli. Zápasy hraje každý. Důraz klade na zpětnou vazbu. Je v kontaktu s rodiči, mluví s dětmi. Zeptá se jich, jak to jde ve škole, jak dopadlo vysvědčení.

„Když jsem se na to zeptal jednoho z kluků, bez mrknutí oka opáčil, že má samé pětky. Hned mi to nedošlo, a tak jsem na něj udeřil. Víte, pane trenére, v polské škole je to jiné. Pětky jsou vaše jedničky, vysvětlil. Všechny děti beru, jako by byli moje. Takže když se mě někdo zeptá, kolik máš dětí, odpovím. No přece osmdesát,“ dodává s úsměvem Staněk.