Trenér Šolc po MS U18: S týmem jsme chtěli udělat úspěch

Zachránili jste se na MS hráčů do osmnácti let. Asi jste ale chtěli dosáhnout více...
Určitě jsme rádi, že jsme se nakonec zachránili, i když jsme do turnaje šli samozřejmě s jinými cíli. Turnaj jsme měli dobře rozehraný. Na jednu stranu velká úleva, ale s odstupem času to určitě budeme hodnotit jako zklamání.

Nebyly ambice na medaile pro toto mužstvo až příliš velké sousto?
Myslím, že z daného ročníku máme nejlepší hráče. Všechno nám klapalo, ale bohužel během pěti minut se nám rozplynuly sny o medailích.

Pojďme se ale vrátit na začátek turnaje, kdy to vypadalo všechno hodně nadějně?
Do turnaje jsme vstoupili výborně a asi nikdo nečekal, že porazíme Švédy. Mysleli jsme si, že mančaft výhra do takové míry nakopne, že se můžeme dostat do bojů o medaile. V druhém zápase byla Kanada odpočinutější a rozhodla první třetina, ve které jsme dostali tři branky. I v té situaci jsme věřili, že jsme schopni zápas otočit. Hráči v tom utkání pracovali na sto procent a i za nepříznivého stavu 5:0 chtěli s výsledkem něco udělat. Třetí zápas s Norskem bych označil jako ubojované vítězství. Začali jsme lehkovážně a nakonec jsme minutu a pár vteřin před koncem rozhodli o našem vítězství.

Potom přišel na řadu klíčový duel s Finskem...
Měli jsme je na lopatě, osm minut před koncem jsme odskočili na 3:2, což nám bohatě stačilo k postupu. Bohužel někteří hráči si mysleli, že přidají další góly. Možná se chtěli ukázat skautům nebo svým agentům. Nevím, co tam bylo. Zápas jsme zbytečně prohráli a se Slováky jsme museli hrát o bytí a nebytí. Utkání bylo nervózní, ale se štěstím jsme dokázali vyhrát

Tým měl na turnaji problémy s disciplínou. Proti Slovákům jste odehráli dokonce dvě oslabení 5 proti 3...
Nevím, čím to je. Máme s hráči mítinky, pohovory, říkáme si, jak mají hrát. Je to nedisciplinovanost hráčů. Jsou to samozřejmě mladí kluci a nevím, jestli si naše slova berou k srdci tak, jak by měli. Někteří se cítí samozřejmě ukřivdění, že v zápase nehrají takovou klíčovou roli, jako by asi chtěli. Před mistrovstvím jsme se bavili o tom, kdo bude chodit na přesilové hry, kdo naopak na oslabení. Teď budu konkrétní. Třeba Martin Frk, který je střelec a umí dávat góly, se tady trápil a hodně se v tom utápěl. Zbytečně si bral hodně věcí na sebe. Jsou tady ale i další hráči, kteří měli být hvězdami, ale snažili se náš výkon příliš vyšperkovat. Tady se jim nedařilo a z toho možná pramenila frustrace a následně zbytečné fauly.

Hráli někteří hráči o své jméno?
Bohužel ano. Je to smutné konstatování. Když budu upřímný, tak tým se moc nezajímal, snažili se hlavně hodně individuálně ukázat. My jim to vštěpujeme už od šestnáctky. Mnoho hráčů tu ale hrálo pro tým, padalo do střel a odvádělo obrovské kvantum práce. V některých fázích turnaje se ale bohužel negativně projevilo myšlení některých jedinců, kterým záleželo víc na tom, aby se ukázali, než aby hráli pro tým. Každý dobrý hráč by měl rozeznat, kdy je potřeba bránit a kdy naopak může zaútočit.

Proč se mužstvu nedařily na šampionátu přesilové hry? Byli jste v nich nejhorší...
Teď je hrozně krátká doba, abychom to mohli nějakým způsobem zanalyzovat. Snažili jsme se vytvořit speciální formace na přesilovky i oslabení. Oslabení nám šla parádně. Našli jsme vhodné typy hráčů, pro které bylo vítězství ubránit přesilovce soupeře. Na vlastní přesilové hry jsme ale asi nedokázali najít ty pravé hráče a to beru tak trochu na sebe. Někteří měli problém s tím, aby ctili systém a přesilovkové vzorce. Spíš se chtěli ukazovat a zbytečně dlouho drželi kotouče. To je asi největší důvod, proč jsme byli v přesilovkách tak neúspěšní.

Je pro tuto kategorii trochu specifické, že jsou hráči psychicky „labilnější“?
Já bych neřekl. Teď budu hodně upřímný. Největší podíl v tomto dělají jejich agenti, kteří jim vštěpují, že se musí ukázat a musí být na tom dobře v bodování a vlastně popírají celou strategii týmu, kdy má fungovat jako celek a před sebou mít jasný cíl. Je krásně vidět, že hráči, kteří přišli z domácích soutěží, pro tým žijí a dýchají. Jsou tady hráči, kteří přišli ze Švédska, Kanady nebo Ameriky, a hrají si hodně na své triko. Nejsou to samozřejmě ale všichni. Gólman Matěj Machovský pracoval pro tým a chytal skvěle. Klobouk dolů před výkony Davida Musila, ale to jsou opravdu jediní dva, kteří ze zahraničních posil splnili to, co jsme od nich očekávali.

Sabotují tedy agenti vaší práci?
Těžko říci, jestli sabotují. Je to obchod s hokejisty. Když má agent čísla, že jeho svěřenec dal tolik branek a tolik asistencí, tak se mu hráč daleko lépe prodává. My samozřejmě vštepujeme hráčům, že pokud tým získá medaili a bude někde vysoko, tak si je dobré týmy nějakým způsobem rozeberou. Neustále dáváme za příklad loňské mistrovství světa dospělých ve Vídni, kdy tým bez hvězd, když vynechám Jágra a Vokouna, dělníků a pracantů, vyhrál titul. Ukazovali jsme icetime našich hráčů a Rusů ve finále. Informace oni mají, ale bohužel jsou asi mladí a nemají rozum na to, aby si srovnali v hlavě, že musí pracovat pro tým a ten tým jim jednou pomůže k tomu, že se stanou hvězdami.

Někteří kluci říkali, že do tréninků nejdou na sto procent a oceňovali přístup Kanaďanů. Může být také to jedna z příčin?
To bych neřekl. Hráči ze švédské ligy nebo zámořských soutěží musí ve svých klubech dodržovat a ctít systém a pracují pro tým. Tady je nominace bohužel jasná. Spousta trenérů nám říkala, že hráči z venku si jdou zahrát s kamarády český hokej. Oni se vrátí do českých kolejí a spousta věcí se jim nechce dělat. Bohužel se to pak odráží na hře.

Myslí si, že jsou hvězdy?
Určitě. Teď budu opět konkrétní. S Martinem Frkem jsme se na tohle téma bavili. On byl loni na osmnáctkách vynikající a mně se moc líbil. Patřil tam k našim nejlepším hráčům. Letos na dvacítkách byl také výborný, ale tam musel jako mladý dodržovat systém a bojovat o své místo. Tady si myslel, že má místo jisté a může si dělat v uvozovkách, co chce. Jemu se to samozřejmě točilo v hlavě, což ho odvádělo od hokeje.

Je výsledek české osmnáctky na mistrovství světa trochu zrcadlem českého hokeje?
Já bych řekl, že není. Myslím si, že ročník 1993 je hodně kvalitní, což dokázali i hráči, kteří nastupovali v extralize nebo v zámoří. Jsou tu hráči, kteří působili na šampionátech dvacetiletých nebo osmnáctiletých. Bohužel pět minut s Finskem kazí celkové hodnocení mužstva na turnaji.

Co tento turnaj prozradil o stavu české mládeže?
Nevím, jestli tento turnaj ukázal něco o stavu české mládeže. My jsme sem jeli s cílem udělat medaili. Ten tým na to měl, ale v kritických fázích tohoto turnaje se hodně projevily osobní ambice hráčů, které byly pro některé větší, než touha pomoct českému národnímu týmu.

Neutíká nám trochu světová špička?
Když se budeme bavit o úplné špičce, tedy týmy jako Spojené státy, Kanada nebo Švédsko, ty jsou trochu jinde než zbytek světa. Rusko má výborně technicky vybavené hráče, ale mají problémy s disciplínou. Mírně za Ruskem je podle mě Finsko. Potom už je garnitura Čechů, Švýcarů, Němců, Slováků, Norů. Myslím, že třeba i Lotyši a Bělorusové se pohybují zhruba na naší úrovni. Pokud nebudeme hrát na sto procent, tak prostě budeme mít problémy i s těmito celky.

Pojďme k výkonům jednotlivých hráčů na celém turnaji. Jak se vám líbila hra Martina Frka?
Obrovské zklamání. Pamatuji si ho z loňského mistrovství světa osmnáctiletých a letošních dvacítek. Budu upřímný. Je to pro mě největší zklamání. Mysleli jsme, že mužstvo potáhne střelecky a bude i lídr kabiny. Bohužel opak byl pravdou. Hrál velmi špatně, hrál na sebe. Působil odevzdaným dojmem a neměl z hokeje radost. Nevím, co se s ním stalo. Znám ho už dva roky a vždy patřil k nejlepším. Na tomto turnaji ale patřil k těm nejhorším.

Co druhé útočné eso Dmitrij Jaškin?
Rozhodl nám dvě utkání. Snažil se, ale bohužel to někdy bylo kontraproduktivní, protože si protahoval střídání. Určitě ale působil v týmu daleko lépe než Martin Frk.

Kdo Vás na turnaji naopak příjemně překvapil?
Vsázeli jsme na týmový duch, na hráče typu Sedlák, Švihálek, Rousek, Matai, Hyka. Tito útočníci hráli pro tým a odvedli maximum možného. Nesmím zapomenout na Ondru Hampla. Z beků bych v tomto ohledu vyzdvihl práci Štěpána Jeníka a Tondy Růžičky.

Je nějaký hráč, kterého byste vyzdvihl nad ostatní?
Největší radost jsem měl ze spolupráce s Davidem Musilem, který byl lídr týmu, a bylo na něm vidět, že chce udělat velký úspěch. Pro něho by byl největší úspěch medaile.

A hráči, kteří naopak nejvíce zklamali?
Hlavně hráči ze zámoří jako Martin Frk, Petr Beránek nebo třeba Marek Hrbas, o kterém jsme si mysleli, že bude daleko platnější pro tým. K těmto hráčům patří i Matěj Beran ze Švédska. Tito hráči vůbec nepotvrdili výkonnost, se kterou jsme počítali, a to negativně ovlivnilo výsledek celého týmu.

Kdo má podle vás z tohoto týmu největší šanci zahrát si už na přelomu roku na světovém šampionátu do 20 let v Kanadě?
Určitě je tu několik hráčů, kteří mají šanci. Nebudou to hráči, kteří by rozhodovali zápasy. Budou to hráči, kteří ctí týmový duch a kteří považují týmový úspěch jako nejvíc, čeho můžou dosáhnout. Jsou to hráči do třetí nebo do čtvrté lajny, kteří to odmakají. Část hráčů má dost velkou šanci se tam dostat. Bude ale samozřejmě záležet, jak budou v budoucnu pracovat a jak budou ctít herní systém a celou hierarchii týmu.

Jak se Vám líbila organizace šampionátu?
Já mam možnost porovnávat se šampionátem v Bělorusku. Organizace je stejná, výborná. Máme vynikající hotel a podmínky tu jsou opravdu skvělé. Někteří hráči jsou poprvé v životě na takové akci a v životě se s něčím podobným nesetkali. Organizátoři tady dělají opravdu maximum a podmínky, které nám vytvořili, jsou dobré.

Kde budete příští rok působit u reprezentační mládeže?
Měl bych být asistent Roberta Reichela u české šestnáctky. Bude to pro mě šestý rok u reprezentačních výběrů. Je to pro mě samozřejmě čest. Budu se snažit týmu pomoct co nejvíce to půjde. Nějaké zkušenosti z mezinárodního hokeje už mám, takže to budeme s Albym konzultovat. Budeme se snažit, aby český hokej šel nahoru. To ale není jenom na trenérech národních mužstev. Je potřeba, aby hráči měli kondici, technickou vyspělost a úctu k reprezentaci.

Je nějaký rozdíl mezi kategorií, kterou jste vedl teď, a kterou budete mít na starosti příští rok?
Já si myslím, že moc velký rozdíl v tom není. Osmnáctiletí hráči jsou samozřejmě na vyšší technické úrovni. Ale během tříletého cyklu jdete s hráči a dobře je všechny poznáte. Musíte se hlavně pokusit najít ideální složení, na což máte docela dost času.

Jak je na tom česká šestnáctka v porovnání se světem?
Česká šestnáctka se teprve skládá. Zatím se udělaly regionální výběry. Tři celorepublikové výběry byly pak na společné akci v Plzni. V květnu a červnu nás čeká soustředění, kam pozveme hráče z celé republiky. Musíme zmapovat zhruba 50 až 60 hráčů. Budeme se snažit vybrat to nejlepší nejen po technické stránce, ale také co se týče charakteru a morálky.

Video rozhovor s Jiřím Šolcem na tv.onlajny.cz