Speciální jednodenní srazy regionálních trenérů s klubovými kouči za přítomnosti odborníka na skills

Přestože Český hokej dotáhl myšlenku do finiše až koncem listopadu, od té doby už stihl uspořádat šest takových srazů. Po Novém roce bude pokračovat, aby se brzy dostalo na všech čtrnáct krajů v republice.

„Většinou se srazů zúčastní pětadvacet až třicet trenérů z jednoho kraje. Naším cílem je objet všechny kraje do konce ledna a pokud situace dovolí, tak v únoru a březnu udělat další kolečko s dalším tématem,“ říká Lukáš Jankovič, koordinátor regionálních trenérů a trenérů žáků Českého hokeje.

O jakém tématu je řeč? Každá sada minikempů bude zasvěcena tréninku specifické sady dovedností. Jako první se dostalo na jízdu v oblouku.

„Nad dalšími tématy budeme debatovat. Hodně to vychází ze spolupráce regionálních trenérů s trenéry dovedností, kteří si po akcích VTM zhodnocují, co dětem chybí a s čím by měly začít ještě dřív, než se do VTM dostanou,“ zmiňuje Jankovič. K tomu se váže i věkové zacílení, které v případě prvního kola seminářů míří na trenéry od nejmenších po sedmou třídu.

Regionální trenéři vždy nejprve probírají s klubovými kolegy teorii. Následně jdou na led, kde mají k ruce mladé hráče. Svazový skills kouč předcvičuje konkrétní činnost a následně ji trenéři s hokejisty pilují ve skupinkách.

„Téma vyjetí oblouku se dá řešit už od první třídy. Teorie a videa jsou hrozně důležité, ale ta praxe a že si to můžou vyzkoušet přímo na dětech, dává trenérům nejvíc. Takovou mám od nich zpětnou vazbu,“ líčí kouč dovedností Vít Černohous, jemuž „patřil“ právě kemp v Hradci Králové.

Celá myšlenka pochopitelně zvyšuje nároky na regionální trenéry, kteří mají organizaci těchto srazů na starosti. Sami si musí vštípit, jak se má daná dovednost cvičit, aby mohli klubové zástupce průběžně instruovat.

„Pro mě i ostatní kolegy je tato spolupráce velmi obohacující. I já jsem chodil na prázdný led a učil se to, abychom to mohli předávat níž. Snažíme se ty cviky i trochu zjednodušovat, abychom mohli s dovednostmi začínat už od nižších kategorií,“ říká Oldřich Kališ.

A další regionální kouč Petr Beránek ho doplňuje: „Myšlenka vznikla díky poptávce z klubů, že by chtěly nějakou metodickou průpravu. Protože se trenéři v klubech strašně mění, je to mravenčí práce, kterou musíme dnes a denně opakovat. Potřebujeme, aby se trenéři nebáli ptát a diskutovat mezi sebou a přenášeli do toho svoje myšlenky.“

Svazovým představitelům záleží na tom, aby na srazech vytvořili přátelskou a otevřenou atmosféru. U klubových trenérů chtějí vidět vnitřní motivaci, nechtějí je k účasti nutit. Proto je odměňují pouze dvěma kredity.

A co se týče pohodové atmosféry... Ve východních Čechách k ní rozhodně přispěla také účast Radka Smoleňáka a Bohumila Janka, tedy dvou hokejistů extraligového Mountfieldu. Oba dva přišli nasát nové poznatky, které se jim můžou hodit, pokud by se po kariéře dali na trenérskou dráhu. Vlastně je dost možné, že se na ni opravdu dají.

„Chtěl jsem vidět, jak to v dnešní době trenéři dělají a jak moc se dají děti posunout. Mám dva kluky, u kterých bych byl rád, aby hráli hokej,“ zmiňuje Smoleňák, který už má trenérskou licenci B.

Královéhradeckého kapitána hodně zaujal důraz na detail, především v podání skills kouče. „My když jsme začínali, tak jsme vždycky v šest ráno jezdili akorát dvacet minut kruhy dokola. To bylo celé naše bruslení,“ culí se Smoleňák. „Jako malí jsme tyhle věci vůbec nedělali. Dneska jsou různé specialisté na bruslení, stickhandling a tak dále. To je jedině dobře, protože hokej se neustále posouvá,“ hlásí uvědoměle.

Zanedlouho třicetiletému Jankovi zbývá do konce kariéry víc času, ale v trenéřině taky vidí potenciální budoucnost. Teď je držitelem licence C. Že ho bazírování na detailech posouvá i ve vlastním tréninku, to už je pro mládežnické trenéry dovedností hodně lichotivým vysvědčením!

„Když si pár věcí ze základů uvědomíte, taky se můžete zlepšit. To, co jsme se naučili v mládeži, teď používáme v áčku, ale když nám ukážou na malých dětech, co dělají špatně, může nám to něco přinést. My dospělí hráči si to kolikrát můžeme v daném pohybu uvědomit a třeba i opravit,“ dodává Bohumil Jank.

Autor textu: Martin Voltr/hokej.cz