Sledge hokejisté mají za sebou poslední kemp, teď je čeká ME

Pane trenére, zkuste nám na úvod představit, jak vlastně od začátku sezóny probíhá příprava na evropský šampionát…
Snažili jsme se dodržet koncepci, kterou jsme si stanovili, a pořádali jsme jednu společnou akci za měsíc. Vždy od úterý do neděle. Vrchol sezóny je poměrně brzy, už v únoru, takže jsme stihli tři soustředění a dva turnaje.

Hráli jste v Itálii a v Rusku. Co vám tato utkání napověděla?
Nám vůbec nešlo o výsledky, v přípravě pro nás byl hlavně důležitý objem zátěže a z tohoto hlediska splnily zápasy svůj účel.

Trenérskou činnost musíte určitě dost často spojovat i s manažerskými dovednostmi. Jak složité je zajistit účast hráčů na akcích v pracovních dnech?
Přibližně polovina hráčů má pracovní úvazky, takže s nimi vždy musíme individuálně řešit jejich uvolnění ze zaměstnání. Samozřejmě mají vždy přednost pracovní povinnosti, ale děláme maximum pro to, abychom se dokázali co nejlépe připravit, a snažíme se s každým zaměstnavatelem domluvit.

Jak moc se liší současný tým od toho, který bojoval na paralympiádě ve Vancouveru?
Je téměř ze sta procent stejný. Všichni, kteří hráli ve Vancouveru, jsou v kádru i nyní. Jen jsme se snažili zapracovat dva nové hráče, ale ukázalo se, že ti ještě mají čas. My si totiž hráče nevybíráme, my si hráče tvoříme. Musíme s nimi pracovat tak, aby se neustále zlepšovali.

Takže neobjíždíte zápasy české ligy a nesledujete jednotlivé sledge hokejisty?
Samozřejmě vidím řadu utkání, ale ne kvůli tomu, abych vybíral hotové hráče, protože o těch mám přehled. Dá se říct, že v každém týmu se objeví tak maximálně jeden nový hráč za rok. Opravdu spíš vyhledávám talenty, se kterými můžeme začít brzy pracovat tak, aby z nich po čase byli kvalitní hráči schopní reprezentovat. Jediný větší neprobádaný potenciál teď slibuje vznik nového klubu v Pardubicích.

Česká liga však i díky tomu, že v ní nastupují nehendikepovaní hráči, má velmi slušnou úroveň. Je srovnatelná s mezinárodním sledge hokejem?
Je pravda, že díky opačné integraci je konkurence větší. Ale zároveň už přísun hráčů není tak velký jako v začátcích a my se musíme zamýšlet jak dál. Variant je několik a my se pro příští sezónu budeme muset rozhodnout, jakou cestou se vydáme tak, aby se český sledge hokej dál rozvíjel. Za pět let se nám podařilo dohnat evropskou konkurenci, ale chybí nám krůček na úplný vrchol. Zatím nevíme, zda je to zázemím či přístupem hráčů. Každopádně cílem je na příští paralympiádě být mezi úplnou elitou.

Podle programu soustředění to vypadá, že se snažíte využívat vymezený čas úplně maximálně…
Využíváme opravdu každou minutu. Dvakrát denně jsme po devadesáti minutách na ledě. Hrajeme i další hry jako basketbal, používáme další náčiní. Trénujeme a rehabilitujeme osm až deset hodin denně.

Tolik času pohromadě, to může způsobit i ponorkovou nemoc…
Na začátku to tak možná bylo, ale teď se mi zdá, že si kluci na sebe zvykli a fungují výborně. Samozřejmě hraje roli únava a další faktory, ale zatím nemáme problémy. Naopak se kluci na sebe vždy těší.

Poslední příprava před šampionátem proběhla v Litoměřicích. Sehráli jste dva duely s Německem, oba vítězné, takže musí panovat spojenost, je tomu tak?
Na poslední chvíli jsme museli změnit termín soustředění, abychom se mohli utkat s Němci, takže to bylo organizačně trochu složitější, ale vše se povedlo. První duel byl pro nás lehčí, protože jsme hned vedli, ale druhé výhry si cením víc, prohrávali jsme a zápas otočili.

I tato dvě vítězství vás řadí mezi favority šampionátu, jak se s touto rolí vyrovnáváte?
Nemám rád tohle škatulkování, ale nevyhneme se tomu. Jsme tabulkově druhým evropským týmem za Nory. Jenže konkurence je silná a Němci, Estonci, Italové, Poláci a či Švédové budou těžkými soupeři. Jednoznačným cílem je dostat se mezi čtyři nejlepší a pak bojovat o zlato.

Jak proběhnou poslední dny před startem mistrovství. Máte plánovány ještě tréninky v Česku nebo v dějišti šampionátu?
Vzhledem k tomu, že neznáme přesně podmínky ve Švédsku a dostupnost ledů a šaten je velmi omezená, naplánovali jsme si raději tři dny u nás v Litoměřicích. I když ani to nebude jednoduché, protože všechna bagáž musí jet s předstihem autobusem. Uvidíme, jestli dostaneme možnost alespoň jednou trénovat přímo v dějišti. První zápas hrajeme proti Švédům a hned půjde o hodně, protože ve skupině jsou minimálně tři aspiranti na dvě postupová místa.