Názor na diskusi ohledně tréninku „Rybník“

Dnešní generace hráčů absolvuje více organizovaných tréninků než předchozí. Tréninkový proces je kvalitnější. Mládeži ale dnes, v porovnání s dřívějšími roky, chybí spontánní, neřízené hry ve volnočasových aktivitách mládeže (VČA). Mám na mysli ty stovky hodin strávených za barákem, kdy jsme jako skupina dětí, bez rozdílu věku, hráli vše možné. Od fotbálku, přes bandy, badminton, vybíjenou, či volejbal přes klepáč. Tam všude jsme se učili číst hru, předvídat. Bez kontroly dospělých osob, bez vedení, bez příkazů co, jak a kdy máme dělat. Bez vyčítání chyb. Tam se rodili lídři, kteří se ujímali vedoucí role. „Kluci co budeme dnes dělat?“ Častá věta, kterou jsme si za barákem položili. Pak někdo navrhl, rozhodl, zorganizoval nějakou hru. Třeba, že budeme hrát bandy a rozdělíme se tak, že naházíme hokejky na jednu hromadu a někdo se zavřenýma očima je rozháže na dvě strany, tím vzniknou dva týmy.

Chyba nebyla vnímána a komentována. Dělali jsme to, na co jsme měli v té chvíli chuť. Strávili jsme hraním hodiny denně. Věk nehrál roli. Jak jsme se sešli, tak jsme něco vymysleli a zorganizovali.

To dnešní generace postrádá, nebo je toho málo. Od malička jim říkáme co, jak a kdy mají dělat. Chybí pak lídři, kteří umí vést. Hráči nemají tolik zkušeností z her, hůře čtou hru, později reagují, nejsou kreativní. Vedení tréninku, příkazová forma, plánování činnosti zabíjí kreativitu. Tyto spontánní aktivity v minulosti hrály velkou roli ve vývoje hráče u nás. VČA, kdy hráč sám určuje náplň činnosti. Děti se hrou dokáží spoustu věcí naučit sami. Systémem pokus – omyl se připravit na dospělost. V klubu HC Dukla Jihlava jsme proto od letošního roku zavedli program VČA. Každý člen klubu si ve vyhrazený čas může zajít na led a sám určit náplň činnosti. Schází se tam až 23 hráčů, sami pak rozhodují co, jak a kdy budou v daný čas dělat. Hrát bago, střílet na branku, hrát na celé hřiště 4 na 4, 3 na 3, hrát na honěnou? To je jedno, je to na nich.

Jako trenéra by mne pak zajímalo, jak se hráči chovají, co preferují, co mají rádi (myslím při činnosti na ledě), kdo je ten lídr, který si to vezme „na povel“

Domnívám se, že takových hodin bychom u klubů potřebovali co nejvíce (nad rámec tréninkové jednotky). V Dukle Jihlava jich k dnešnímu dni bylo už přes 135 hodin v letošní sezóně.

Z tohoto hlediska byla činnost trenéra v pořádku a za mne má podporu.

Bedřich Ščerban, HC Dukla Jihlava