Luděk Bukač: Vedení a výchova našich mladých hráčů

Nemůžu se však nevyjádřit k situaci některých našich hráčů v jejich mateřských klubech. Včera jsem vyslechl jednoho manažera klubu jež mi vysvětlil co s talentovanými hráči U18  zamýšlí na začátku sezóny. Hráči tohoto klubu absolvovali celou přípravu s juniorským týmem, minulý týden v Břeclavi patřili k našim nejlepším hráčům. Výrazně se prosadili v konkurenci hráčů jako je MacKinnon, Domi, Reinhart. Myslím si, že je zbytečné uvádět, že všichni hráči týmů s nimiž jsme hráli hrají významné role v juniorských mužstvech svých klubů.  Tito dva mladí hráči však půjdou v začátku sezóny „vypomáhat dorosteneckému mužstvu“.  Do mužstva juniorů budou naopak odloženi talentovaní hráči dvacítky, kteří budou zase vypomáhat juniorce. Ještě bych pochopil, kdyby tento krok provedl trenér dorostu, aby dosáhl s mužstvem lepších výsledků. Vůbec nerozumím tomuto kroku z manažerského pohledu.

Často si stěžujeme, že nemáme dostatek osobností, že mladí hráči nejsou motivovaní. Talentovaných hráčů nemáme mnoho, těm nejlepším však musíme nabídnout perspektivu, dlouhodobý  rozvoj v mateřském klubu. Osobnosti nám nespadnou z nebe, musíme je umět vychovat. Hráč se stane osobností, pokud mu dáme roli a on pak v zápase bude umět vzít věci na sebe. Pokud se dívám na situaci z pohledu hráče, tak nevím, jak by mě motivovala na začátku sezóny slova : „Běž pomoct dorostu“.

Příklad druhý. Není to dlouho co mi volal jiný manažer a doporučoval svého mimořádně talentovaného hráče. Hráče jsme několikrát zkoušeli, do U18 se však neprosadil. Blíží se začátek sezóny a já se  ptám klubového trenéra na tohoto svěřence. Bylo mi sděleno, že v juniorském mužstvu je mnoho hráčů ročníku 1992 a daný mimořádně talentovaný jedinec bude hrát v dorostu. Asi tomu nerozumím, ale podle mě by talentovaní hráči ročníku 1992 měli hrát už v A mužstvu a nadprůměrný hráč ročníku 1995 by měl dostat prostor v juniorech.

Jaký je to rozdíl v porovnání se Švédským Linkopingem, kde náš hráč Jakub Vrána (1996) dostává na úkor domácích hráčů významnou roli v juniorce.

Případ třetí. Během turnaje se mi kolega trenér ptá na svého svěřence. Jde o obránce, jež odehrál výborný turnaj, hráče jsem mu pochválil. Kolega na to odvětil, že příští týden tohoto hráče nevezme na zahraniční turnaj. Důvod? Co by tomu prý řekli ti domácí hráči co v klubu doposud dřeli jak koně. Ani jsem mu už neodpovídal. Reprezentační zápasy a soustředění asi podle jeho mínění nemají tu potřebnou kvalitu.

Abych nebyl negativní, tak musím vyzdvihnout kolegy z Chomutova , Plzně a Vítkovic. Jejichž hráči přišli ve výborné kondici a přes obrovskou konkurenci jež v juniorském mužstvu  mají dostanou tito hráči adekvátní herní prostor.

Vůbec mi nejde o umělé postaršování hráčů, jež vidíme například v Jindřichově Hradci, kde hráč páté třídy hraje za třídu osmou.  Jde mi o dlouhodobý vývoj našich talentů, kde každý krok je uvážený, kde celé okolí má zájem, aby hráčům šla jejich výkonnost neustále nahoru. Jde mi o to, aby se hráči pohybovali v konkurenčním prostředí, jež je motivuje ještě k větší dřině.

Co nutně potřebujeme, jsou motivovaní hráči. Tyto hráče mohou však vychovávat pouze motivovaní trenéři.