Lekce od „Nejlepšího trenéra 20.století“

Trenér John Wooden je  trenérská basketbalová legenda a v anketě ESPN vyhlášen nejlepším trenérem 20.století. Získal historicky nejvíce vítězství, titulů a trofejí. V prestižní soutěži NCAA se svým týmem dosáhl rekordních 10 titulů během 12 let a zároveň zaznamenal 88 vítězství v řadě.

Přesto pro Woodena nikdy  nebylo srovnávání se s druhým týmem a hra na vítězství tím správným měřítkem. Vždy se díval na to, jak kvalitně jeho tým hrál vzhledem ke svému potenciálu a jak se jeho tým zlepšoval. Jako trenér dokázal být rozzuřený na své hráče, i když vedli o 20 bodů a stejně tak nadšený z výkonu svých svěřenců, přestože o 20 bodů prohráli. 

Jedním z klíčů k jeho úspěchům byla víra v trénink. I svým největším hvězdám v týmu netoleroval nedochvilnost,  nedostatečný přístup k tréninku. Trenér John věnoval maximální pozornost detailu, úskalí a ztíženým podmínkám v jeho tréninkovém režimu. Miloval každodenní disciplinu, vyžadoval maximální úsilí, pozornost a soustředěnost v každém tréninku, v každém cvičení. Motivoval a koučoval své hráče k vyššímu nasazení a výkonu, než jakým se prezentoval soupeř. Výsledkem toho bylo nepřekonatelné množství vítězství, především však, když se hrálo o titul v play-off.  Jeho krédo bylo denně své hráče ve velké míře motivovat a vyzývat je k novým úkolům a současně jim nedat prostor pro ledabylost a lajdáckost.  To se stalo hlavní příčinou toho, že jeho tým vždy exceloval pod tlakem. 

John Wooden navíc získal výhodu nad  ostatními  trenéry tím, jak sestavovat budoucí mistrovský tým. Měl dokonalou metodu jak vybrat do týmu ty správné hráče. Zatímco ostatní vyhledávali  rutinně jen na základě talentu, dovedností a atletismu, kouč Wooden se na to díval z trochu jiného úhlu. Jeho hráč musel být komplexní a především vykazovat výsledky ve škole. Pro něj, jako trenéra, hráčova disciplina ve škole jasně vypovídala a jeho prioritách, škola musela být vždy na prvním místě.

Druhým kritériem výběru hráče do mužstva byl studentův rodinný život. Má respekt k rodičům, sourozencům? Tímto Wooden sledoval a měřil schopnost hráče se začlenit do kolektivu, pěstovat a udržovat dobré a zdravé vztahy v mužstvu. Věděl, že „umění dobrých vztahů“  je základem pro „teamwork“ a kamarádství.

Třetím velmi zajímavým a přísným ukazatelem při výběru hráče bylo pravidlo „6 koučů“. Detailní informací od  šestice různých trenérů z různých období hráčovy kariéry měřil Wooden jejich soustavnost, vyrovnanost. Chtěl se vyhnout  těm hráčům, kteří jeden zápas produkovali a další dva nebyli vidět.
Závěrem. Talent nelze přehlížet, je však jen jedním malým předpokladem k úspěchu. Nikdy jej nestavte a nevyzdvihujte  nad důležitost  týmu, víru v pravidelný a detailní trénink a týmový výkon.

S použitím zahraničního materiálu, Slavomír Lener