Klára Peslarová: Hokej mi dal kamarády a spoustu zkušeností

Kdy jste s hokejem začínala?
Učit se bruslit jsem začala ve třech letech. Měla jsem to jednodušší, protože taťka byl trenér a naučil mě všechny základy. Oficiálně jsem se přihlásila v nějakých pěti letech. Znala jsem ale hodně holek, které začínaly později, třeba i okolo desátého nebo jedenáctého roku. Některé v tom věku umí na kolečkových bruslích a přechod na led pro ně není tolik náročný. Všechno další se naučí na tréninku.

Co vás vůbec k hokeji přivedlo?
Pocházím z hokejové rodiny a chtěla jsem ho hrát odmalička. Mamka mi říkala, že vždycky, když taťka s bráchou odcházeli na tréninky, stála jsem u dveří a říkala třeba „tata gól!“ Pořád mě to k hokeji táhlo, a tak táta řekl: Dobře, až dovrší třetí rok, tak ji vezmu na led, ať si jde taky zabruslit. No a já jsem se toho chytla. Chtěla jsem dělat to samé co oni.

Kdy jste začala věřit, že vám to půjde tak dobře a že to můžete s hokejem někam dotáhnout?
Když jsem dostala první pozvánku do reprezentace do patnácti let, někdy ve dvanácti nebo třinácti letech. Tehdy jsem to asi opravdu začala brát vážně. Už nešlo jen o to, že mě hokej baví, ale viděla jsem i možnost dostat se do reprezentace. V tu dobu jsem se tomu začala ještě víc věnovat a trénovat.

Vzpomenete si, jak jste se cítila, když jste poprvé oblékla národní dres?
Určitě jsem byla sama na sebe pyšná. A měla jsem radost, že na mě mohou být pyšní rodiče.

Jaké byly vaše hokejové vzory?
Brácha mi vždycky říkal, že jsem jako malý Hašek, jelikož jsem dlouho chytala v hráčské helmě. Ale jinak to byl Henrik Lundqvist, kterého se držím doteď, a později po olympiádě v roce 2006 Kim Martinová. Kdybych v budoucnu i já byla pro někoho vzorem a šel by v mých šlépějích, určitě bych za to byla moc ráda.

Co říkáte na to, že v Česku stále roste počet akcí pro mladé hokejistky?
Myslím, že to je jedině krok dopředu. Holky se můžou rozvíjet, učit se od trenérů z reprezentací nebo od starších hráček, které jim přijedou předávat zkušenosti. Je dobře, že se holkám věnuje větší pozornost. Na kempech se nemusí před nikým stydět, mají si mezi sebou víc co říct a podobně.

Podrobné informace o světovém víkendu dívčího hokeje čtěte zde

Navíc také vyjedou z klubu, kde kolem sebe mají často jen chlapce, a najednou uvidí padesát dalších hokejistek, že?
Já jsem tohle taky zažila, být v kolektivu kluků a pak jet k holkám. Přepnula jsem do jiného režimu. Hrát a trénovat s kluky znamená pro holky lepší vývoj, ale na druhou stranu jsem vždycky byla ráda, když jsem byla mezi holkami. Podpoří je to, v pozdějším věku navíc také uvidí, že mezi sebou mají konkurenci a že mají pořád na čem makat.

V posledních dvou letech jste se účastnila letní hokejové školy pro dívky. Na co se vás vyptávaly?
Loni to bylo poprvé, co měly holky mezi sebou hráčku z reprezentace. Starala jsem se jim o volný program, hrály jsme různé hry nebo jsme si spolu sedly a povídaly. Nejdřív holky vůbec nevěděly, kdo jsem. Ale potom se začaly vyptávat na hokej v zahraničí a podobně. Kamarádila jsem s nimi. Letos už nás tam bylo víc a vedly jsme určité skupinky. Přišlo mi, že holky už měly větší přehled o tom, kdo jsme.

Viděly jste během týdne na dívkách posun v hokejových dovednostech?
Ano. Ze začátku jsme holky poznávaly, protože jsme je neznaly. Ale postupně šlo opravdu vidět, že když se některé chytly kotouče, nebo bylo cvičení i bez kotouče, tak v sobě mají talent. Za pár let budeme mít na čem stavět a o ženský hokej v Česku nemusíme mít strach.

Souhlasíte, že dívky a jejich rodiče by se neměli hokeje bát? Zdaleka to už není výsada mužů.
Nikde není napsané, že holka nesmí hrát hokej. Já si myslím, že v dnešní době už je to jedno. Stejně jako hrají fotbal a dělají dokonce i tvrdší sporty než hokej, třeba box. Proč by holka nemohla hrát hokej? Může být v kolektivu, nikdy na to není sama, kolem sebe má dalších dvacet hráčů. Nevidím v tom problém.

Co vám osobně hokej do života dal?
Dal mi kamarády a spoustu zkušeností. Zároveň jsem mohla poznat svět. Ze začátku jsem si vůbec nemyslela, že bych to mohla dotáhnout takhle daleko. Brala jsem hokej jen tak, že mě baví, a až později jsem si začala uvědomovat, co všechno mi dal. A to je vlastně teprve začátek. Je mi dvacet, takže pořád mám spoustu let před sebou. Pořád mám na čem pracovat a co se učit.

Jakou byste dala radu dívkám, které s hokejem začínají?
Hlavně se nebát. Rodičům, aby se o své holky taky nebáli. Hokej je chytne, hlavně je k tomu nesmí nutit. A že okolo sebe v hokeji nemají žádné kamarádky, z toho nemusí mít strach. V Česku jich je poměrně hodně.