Když zvládneme první rok, v elitě se zabydlíme, doufá trenér Manhart

Ženský hokej v těchto dnech oslavuje velký úspěch. Češky sice na úvod šampionátu zaváhaly, poté se ale rozjely ke skvělým výkonům a v Lotyšsku neztratily už ani bod. „Dostal jsem národní tým nejprve dolů do divize II, a potom nahoru do elitní skupiny. Takový člověk v naší republice asi nežije. Samozřejmě cítím zadostiučinění. Hráčky byly výborné, hrály perfektní hokej a jsem rád, že jsme tam,“ radoval se trenér Karel Manhart po závěrečném ceremoniálu.

Pane trenére, zlepší se po tomto úspěchu vnímání ženského hokeje veřejností  v Čechách?
Vnímání se mění, ale mění se pomalu. Holky si však opravdu zaslouží pochvalu. Spíše si myslím, že to přinese hodně malých holčiček do toho chlapeckého hokeje. To je právě ta základna, kde my můžeme s dívkami následně pracovat, až vyjdou osmičku.

Jak hodnotíte vystoupení vašeho družstva na turnaji?
Holky hrozně chválím. Hrály zodpovědně, hrály to, co jsme po nich chtěli. Na turnaji jsme zahráli špatně, když to přeženu, první třetinu s Japonskem. Možná to spíš byly jen čtyři minuty, které jsme si vybrali. Je to škoda, mohli jsme postup udělat bez ztráty bodu. Nakonec je to ale jedno, jsme nahoře.

Které utkání bylo pro váš tým nejtěžší?
Největší obavu jsem měl z Kazašek. Na turnaji sice dostávaly příděly, ale s námi hrály 3:2 a utkání bylo napjaté až do konce. Znám je, mají zkušenosti z elitní skupiny, kde se hraje hokej o nějakých x úrovní lepší. Měl jsem tedy hroznou radost, že jsme duel proti nim zvládli.

Říkáte Kazašky, ale největšími favoritkami šampionátu byly Norky, které jste také porazili jen o gól...
Ano, asi to byl pro nás nejtěžší zápas, co se týká samotné hry. Hrálo se hodně silově, ale zvládli jsme to dobře. Kvalitně pískaly i rozhodčí, musím je pochválit. Opravdu tady v Lotyšsku pískaly výborně, což se nestává úplně často. Rozhodčí správně pouštěly naši fyzickou hru.

Které hráčky byly pro vás na turnaji klíčové?
Přivezli jsme do Ventspilsu jednadvacet hráček a všechny jsou úžasné.

Takže vaší zbraní je týmovost?
Naši hru od základu stavíme na týmu a každá hráčka je v týmu důležitá. Bez žádné by to nešlo.

Po minulém mistrovství světa ve Francii jste říkal, že vám v kádru chybí hráčky středního věku od 25 do 28 let a že to je důvod toho, proč nehrajete o elitní skupinu. Teď jste ale postoupili. Dokázali jste tedy tento handicap nahradit právě týmovostí?
Náš tým se vůbec nedá srovnat s výběrem, který jsme měli před dvěma lety. Holky ještě tehdy nebyly vyspělé, dneska máme dvaceti až dvaadvacetileté holky a samozřejmě i ty zkušené, které v národním týmu jsou už pět, šest, sedm, nebo deset let. Podařilo se nám mančaft dobře poskládat. I soupeři ovšem měli mladé týmy, například Rakušani. Pouze Kazašky už měly svoje odehráno. Důležité bylo, že si mančaft sednul, teď jen bude potřeba, abychom v elitě uhráli první rok, abychom hned nespadli, protože to bude hodně těžké. Když se holky udrží, tak věřím, že se v elitní skupině zabydlíme.

S týmem pracujete již několik let. Je právě dlouhodobá práce klíčem k tak velkému úspěchu?
Určitě ano. Práce s holkami je už pětiletá a na tomto šampionátu jsme potvrdili, že když do týmu zařazujeme i mladší hráčky, které jsou šikovné a pochopí systém, tak to zkrátka přinese ovoce.

Budete muset nějak překopat celosezónní přípravu?
Jde o úplně jiný hokej, hraje tam Kanada, Amerika. Já vůbec nevím, co budu na střídačce dělat, protože dostat šestnáct nebo osmnáct gólů, to určitě není jednoduché. Naše holky na světovou špičku dnes zkrátka ještě nemají. Naše jediná cesta, jak se co nejvíce vyrovnat elitní skupině, je hrát co nejvíce zápasů s ligovými chlapeckými dorostenci. Kdybychom s nimi odehráli alespoň čtyřicet zápasů za rok, tak nás to posune o hodně dopředu.

Mistrovství světa je u konce. Jak jste byl spokojený s jeho organizací?
Rozhodně jsem byl spokojený, protože jsme první. Je to tedy dobré. Neměli jsme žádné vážné problémy. Znali jsme to tady, takže jsme vlastně jeli do známého prostředí. Zázemí je ve Ventspilsu slušné, jsem spokojený.