Jiříček? Konkurence i parťák, usmívá se Svozil. V Břeclavi nosil Čechům štěstí

„Byl jsem skoro na každém zápase, přišel jsem jen o finále a zápas se Švédskem,“ prozrazuje mladý obránce, že chyběl jen u obou porážek. Očividně tak nosil štěstí, i když ho nepřinesl bratrovi, který sice v nominaci nechyběl, nicméně na led se nedostal.

„Chtěl jsem se podívat na bráchu, který ale nakonec nehrál. Celkově mě však zajímalo, jak to bude vypadat. Jejich herní styl se mi moc líbil, pro mě to bylo příjemné překvapení,“ chválil své mladší kolegy.

V týmu si navíc našel hráče, kteří se mu velmi líbili. Přirozeně ale nechtěl konkretizovat, na prvním místě je totiž vždy tým. „Dost kluků se mi líbilo. Když se to povede týmově, všimnete si rázem víc hráčů. Ale obecně se mi líbili všichni kluci z Plzně, včetně bráchy Davida Jiříčka. Ale nejde říct pár jmen, byl to skvělý týmový výkon. Chyběla tomu jen ta třešnička,“ litoval, přičemž ale rázem vytáhnul další pozitivum: „Celé to bylo ohromně příjemné. Fakt bylo fajn vidět, že i na takovou věkovou kategorii chodí tolik lidí. Myslím si, že to je jen a jen dobře."

Pro Stanislava Svozila to bylo vítané zpestření léta, které pro něj začalo už po konci sezony. Ostatně, už ten byl pořádně hektický. Během chvíle si vyzkoušel tři soutěže i národní tým. Jinými slovy, během pár týdnů si splnil sen o NHL i reprezentačním dresu.

„Moc jsem si neodpočinul, vlastně skoro vůbec. Hned, co jsem přijel zpět do Česka, tak jsem se připojil k mužské reprezentaci, se kterou jsem strávil týden. Pak jsem měl tři dny volna a hned jsem naskočil do tréninku,“ popisuje.

Na chvilku si skočil jen do Columbusu, kde mu pomohli doléčit zraněný kotník. Jinak se jeho léto nese v jednoduché režii – dřina a zase dřina. „Kromě Columbusu jsem nikde nebyl. Jsem jen v posilovně a na ledě,“ potvrzuje.

Není se co divit. Toto léto je pro něj dost možná klíčové. Rád by totiž ještě víc zabušil na dveře NHL. „Vždycky se v sestavě nějaké okénko najde. Ale je velmi těžké se tam dostat, navíc do týmu přišli dva noví obránci. Každý ale cítí šanci, musím o ni bojovat,“ dodal. „Tohle léto je pro mě moc důležité. Zatím to jde podle plánů, snad se to odrazí na kempu na podzim.“

Co se sezony týče, má na co navazovat. V dresu Reginy Pats působil druhým rokem. Za tak krátkou dobu si dokonce vydobyl pozici asistenta kapitána a v sezoně patřil k lídrům týmu. Se 78 body v 56 utkáních se stal třetím nejproduktivnějším bekem Wester Hockey League, na první místo ztratil pouhé tři body. V play off to ale týmu nevyšlo, i proto rád vzpomíná hlavně na přelom roku, kdy na světovém šampionátu juniorů dovedl svůj tým na stříbrnou pozici.

„Dvacítky se nám povedly fakt skvěle,“ vzpomíná. „Škoda, že to o ten kousek nevyšlo, ale nedá se nic dělat, příště musíme být lepší. Ale i v Kanadě to hodnotím kladně. Celý rok byl sice takový na vážkách, ale šlo to. Začátek nebyl nejlepší, ale pak se to zvedalo.“

Vedení Blue Jackets zaujal natolik, že dostal šanci i ve dvou zápasech NHL. Byť to není velký vzorek, je to velká zkušenost. A ta se bude hodit hlavně v boji s konkurencí, kterou představuje i David Jiříček. Nebo ne?

„Tak nějak víme, že jsme pro sebe konkurence, ale fakt to tak nevnímáme. Jsme kamarádi, přejeme si. Dá se říct, že máme trochu jiné postavení. Jeden je pravák, druhý levák. Opravdu si však radši popřejeme a vzájemně si poradíme,“ popisuje kamarádské pouto s dalším českým mladíkem.

O jejich osudu bude mimo jiné rozhodovat i Mike Babcock, jeden z nejvýraznějších trenérů historie NHL, jenž se nově ujal právě Columbusu. „Potkali jsme se, prohodili jsme pár slov. Bylo to spíš na seznámení, žádné konkrétní věci,“ zakončil Svozil.