V reprezentaci odehrál 259 utkání a vstřelil 133 branek (účastnil se 11 MS, ZOH 1972 a 1976 i Kanadského poháru 1976).
V nejvyšší lize nastoupil poprvé v 16 letech, celkem pak odehrál 15 sezon s bilancí 525 utkání a 342 gólů. Hrál NHL za Vancouver Canucks a EV Zug ve Švýcarsku. Po skončení kariéry trénoval v Litvínově, u reprezentace začínal v roce 1991 a během tří let získal tři medaile (bronz na ZOH 1992, bronz na MS 1992 a 1993). Od roku 1994 působil tři sezony v roli generálního manažera Litvínova a ve vedení hokejového svazu. Po odstoupení Luďka Bukače na jaře 1997 se vrátil k reprezentaci a jeho bilance byla unikátní: zlato na ZOH 1998 a MS 1999 + bronz na MS 1997 a 1998.
Jako první Evropan vedl mužstvo NHL v roli hlavního kouče, s Pittsburghem se probojoval roku 2000 do semifinále Stanley Cupu. V NHL působil necelé tři sezony, později vedl také tým Omsku. Od sezony 2004–05 měl opět nastoupit k reprezentaci. Před Světovým pohárem však zahynul při autohavárii. V roce 2002 uveden do Síně slávy IIHF. Vzpomínáme.