Hodnocení trenérské stáže ve švédském Jönkopingu

Jönkoping je předním švédským klubem, který patří v posledních letech k absolutní špičce v juniorských kategoriích. Klub disponuje rozsáhlým tréninkovým areálem zahrnujícím čtyři kryté haly, jedno otevřené kluziště, tělocvičnu a posilovnu vedenou špičkovým kondičním trenérem mládeže, střelnici mimo led, místnost video analýzy pro juniorské týmy, jídelnu se zdravou výživou, místnost pro výuku hráčů… Management klubu je kromě „A“ týmu, který je jedním z vůbec nejúspěšnějších týmu Švédska poslední dekády, velmi zaměřen na rozvoj mládeže. Klub má jasnou filozofii rozvoje mladých hráčů od náboru, přes sportovní třídy, hokejové gymnázium až po dospělé.

Stáže v tréninkovém centru HV71 se zúčastnilo celkem dvacet šest českých trenérů, kteří působí jak v žákovských, tak dorosteneckých kategoriích. Naši trenéři mají pozitivní pocity a zkušenosti nejen z tréninkového procesu, ale především z celkové organizace, prostředí a přístupu lidí v klubu. Názory a poznatky českých trenérů ze stáže ve Švédsku vám předkládáme v následující rubrice.

Václav Eismann, HC Energie Karlovy Vary

Z mého pohledu se jednalo o prospěšnou akci, která nabídla zajímavý pohled na práci a strukturu mládeže ve špičkovém švédském klubu. Ale jsem přesvědčen, že švédskou cestu práce s mládeží nemůžeme v našich podmínkách aplikovat. Bylo možné se v některých oblastech inspirovat, avšak možnosti jsou zcela odlišné.

Nejvýznamnějším rozdílem je počet hráčů, který byl v klubu k dispozici, a jejich postupná a propracovaná pyramida selekce vrcholící jedním týmem v kategorii U18.Místní klub postupně vyřadí všechny hráče, kteří nesplňují nároky kvality, a proto je v tréninku konfrontace kvality s kvalitou. Oproti našim zvyklostem, kde dochází v tréninku ke konfrontaci kvality, nadprůměru, průměru a podprůměru...

Hráčská základna a postupná selekce je také důvodem výrazně nižší korekce, kterou vykazují místní trenéři v porovnání s mírou korekce běžnou u nás. Dokazuje to i jejich pohled: „Řekneme to hráči dvakrát, třikrát, a pokud to nezmění, nevyvíjí se, přestává být pro nás zajímavý…“Kolik hráčů bychom vychovali my s tímto přístupem? U nás motivujeme, používáme cukr a bič, někdy až přemlouváme. To Švédové nemusí...

Inspirativní byla jednotná klubová filosofie, kterou trenéři bez problémů dodržují. Věnují se vybraným činnostem ale s velkou četností opakování. Není to cesta pestrosti v tréninku, ale drilu. Podobná cvičení lze pozorovat napříč kategoriemi (transition, hra na malém prostoru, do U15 bruslení...).

Závěrem bych chtěl ocenit vstřícnost a pozitivní přístup zástupců ČSLH P. Arnošta a J. Procházky.

Jiří Kovka, HC Energie Karlovy Vary

V první řadě bych touto cestou rád poděkoval ČSLH za možnost osobního pozorování tréninkového procesu a celkového dění ve špičkovém švédském klubu HV 71.

Zcela jistě nebudou podmínky ve všech klubech ve Švédsku stejné, a proto můj pohled může být tímto faktem poněkud zkreslený.

Pozorování jsem shrnul do několika bodů:

1. Mentalita – Na rozdíl od nás jsou Švédové schopni domluvit se na určitých pravidlech, nespekulují a bez přemýšlení je dodržují. S negativní reakcí se jen těžko shledáte.
2. Materiální podmínky klubu – Podmínky pro hráče jsou na špičkové úrovni, zejména počtu ledových ploch nemůžeme konkurovat. Možnost volných ledů pro opravdu zapálené hráče, kteří nakonec dělají ten zásadní rozdíl.
3. Počet hráčů – Hráčská základna je velmi pravděpodobně několikanásobně větší než v ČR.
4. Škola – Elitní gymnázia, která navštěvují hráči tamních kategorií U18/U20, lze jen obtížně s náročností našich gymnázií srovnávat. Náročnost švédského gymnázia je zhruba mezi naším gymnáziem a odborným učilištěm.
5. Obsah tréninků na ledě – Velmi malý počet různorodých cvičení. Jejich systém je postaven na drilu vybraných dovedností, které mají provázané od nejmladších kategorií až po U20.
6. Obsah tréninků na suchu – Rozvíjení zejména funkční síly, na kterou systematicky a technicky připravují hráče od nejmenších kategorií. Samozřejmostí je všeobecný pohybový fundament.

Shrnutí:
Materiální podmínky klubu jsou opravdu na špičkové úrovni, ale samy o sobě určitě nevedou k tak velkému rozdílu v úrovni hokejových dovedností mezi našimi a švédskými hráči. Domnívám se, že problém nespočívá v kvalitě tréninkových jednotek. Největší rozdíl, dle mého názoru, vzniká jednotnou linií učení dovednostem v kombinaci s výraznou selekcí. Ani jedno zde nemáme. Navíc možnost dobrovolných ledů přispívá k rozvoji “nejzapálenějších“ hráčů, kteří se nakonec stanou rozdílovými. 

Očividně se neobtěžují neustálým opravováním chyb (a také to otevřeně přiznávají), protože pracují hlavně s hráči, kteří mají o hokej opravdový zájem, zatímco u nás “táhneme“ všechny jako břemeno kvůli potřebným počtům. Důraz na bruslení v žákovských kategoriích je enormní a pro mě až překvapivý. Další oblasti jejich zájmu zahrnují: vedení kotouče, přihrávku a zpracování a transition, což rozvíjí spolu s herním myšlením při hrách na malém prostoru. Všechny tyto dovednosti denně opakují až do kategorií U13. Týmovou taktikou se v mladších kategoriích v podstatě vůbec nezabývají. V soutěžích tak mají mnohem vyšší kvalitu, kterou ještě umocňují nižším počtem týmů v kategoriích U18/U20. V neposlední řadě nesmím opomenout ani stravu, která jim taktéž není lhostejná. Vyšší životní úroveň jim v tomto ohledu zcela jistě samovolně pomáhá.

Z mého pozorování vyplývá, že největší rozdíl vzniká v kategorii žáků. Ze švédského systému si jistě můžeme vzít dobré věci (vizi, praktičnost a jednoduchost, nikoli však přehnaný komfort), ale v současné době se s nimi srovnávat nemůžeme. Musíme se snažit přitáhnout k hokeji více dětí a začít pracovat po společné linii.

Petr Vyskočil, HC Slavia Praha

V úvodu bych chtěl poděkovat ČSLH a HC SLAVII PRAHA za možnost zúčastnit se trenérské stáže ve švédském Jonkopingu.

HV 71 je špičkový švédský klub, jehož A-mužstvo za posledních 10 let získalo 4x mistrovský titul a juniorský tým byl ve stejném časovém období 8x v play-off, z toho získal také čtyři mistrovské tituly.

Do Švédska jsem odjížděl se zájmem shlédnout metodiku výuky brilantního "švédského" bruslení od nejmenších kategorií až po juniory. Další oblastí byly tréninkové jednotky všech kategorií. Pozornost jsme věnovali také organizaci klubu, přípravě mimo led a využití volnočasových aktivit hráčů.

1. BRUSLENÍ - metodika výuky je podobná naší,(vnější, vnitřní hrana atd.), odlišné je zařazování skokových a odrazových prvků, celá výuka probíhá s hokejkou.
   Doporučení: výuku provádět s hokejkou, časté zařazování skokových, odrazových a obratnostních prvků.
2. TRÉNINKOVÉ JEDNOTKY NA LEDĚ - intenzita tréninku je dle mého názoru vyšší, hráči udržují intenzitu vcelku přirozeně, motivační herní prvky, charakteristika cvičení a jejich řazení je obdobné našemu, z jednoho postavení hráčů aplikují více variant cvičení, neztrácejí čas srazy u tabule, zapracování probíhá před TJ ve všech kategoriích, opět lepší využití času na ledě, dle mého názoru jsme v ČR preciznější, více přerušujeme cvičení a opravujeme chyby, doporučuji optimalizaci kvality a intenzity TJ, pravidelně od kategorie U-13 využívají posledních cca 10 minut TJ k individuálnímu tréninku, hráči to mají naučené, nezneužívají toho, pracují na zlepšení svých nedostatků.
   Doporučení: klást důraz na intenzitu TJ, najít optimální konsenzus mezi požadovanou intenzitou a kvalitou prováděných cvičení, variabilita cvičení z jednoho postavení, zapracování před TJ, zařazování individuálních 10-minutovek.
3. ORGANIZACE KLUBU - počet profesionálních trenérů je obdobný, zodpovědnost trenérů v kategoriích přípravka - 4. třída, 5. - 8. třída, U-16, U-18, U-20, vypracovaný metodický program s procentuálním zastoupením požadovaných činností v TJ pro jednotlivé kategorie, trenéři mají zodpovědnost za jeho plnění a jsou průběžně kontrolováni, výrazný odklon od požadovaného znamená ukončení pracovního poměru.
   Doporučení: dodržování metodického programu výchovy hráčů v klubu.
4. PŘÍPRAVA MIMO LED - dle mého názoru největší až fatální rozdíl mezi švédskou a českou metodikou, od 5. třídy zařazována příprava mimo led 2x v týdnu převážně po TJ, využití TRX, bossy, nestabilní podložky, upolová cvičení, cvičení s tyčemi, důraz kladen na techniku provedení, od 7. třídy organizovaná příprava mimo led 3x v týdnu, cvičení s vlastní váhou, kategorie U-16 až U-20 4x v týdnu posilovací cvičení, z hlediska fyziologie člověka je tělo hráčů mentálně i fyzicky připraveno na zátěž, kontrola a regulace zátěže probíhá jednoduchým růstovým měřením hráčů 1x za tři měsíce, při progresu nebo regresu úprava intenzity tréninku, shlédli jsme TJ v posilovně v trvání cca 40. minut, která byla zařazena ihned po mistrovském utkání kategorie U-18.
   Doporučení: vzdělávání trenérů na základy požadovaných cvičení mimo led, zařazení přípravy mimo led do metodického programu výchovy hráčů.
5. STŘELNICE - do přípravy mimo led zařazují také střelbu na suchu, dle mého názoru druhá, až fatální disproporce v metodice, střelnice je využívána od kategorie 4. třída bez velké organizace, kladen důraz na počet střel jednoho hráče za týden, od U-16 jsou tréninky organizované, využití expandérů pro střelbu bez přípravy, dorážení, střelbu bekhendem, důraz kladen na umístění střely, imitace pohybu obránců na modré čáře, obstřelování bránícího hráče, krytí kotouče tělem, odmítání.
   Doporučení: irelevantní je posouzení kvality střelnice, nutno vztáhnou na naše podmínky, využití expandérů i v TJ na ledě, i přes finanční náročnost doporučit postupné budování střelnic.
6. Využití volnočasových aktivit hráčů - řešení obdobných problémů volného času hráčů mezi školou a začátkem TJ, hráči se tam pravidelně scházeli, reakcí klubu bylo zřízení místnosti se zdravým bufetem, za paušální částku mají hráči, ale i rodiče čekající na dítě, možnost konzumovat neomezené množství racionální výživy, dále zřídili místnost, kde mají hráči možnost vypracovat si domácí úkoly, po určitou dobu je přítomen i pedagog s potřebnými radami, irelevantní je možnost využívání jedné ledové plochy pro všechny hráče ve volném čase mezi ukončením školy a začátkem TJ.
   Doporučení: tyto náměty transformovat na naše podmínky.
   

Závěrem bych chtěl konstatovat, že trenérská stáž byla pro mě rozhodně přínosná. Dle mého názoru spatřuji největší disproporci v českém a švédském trénování v přípravě mimo led. Irelevantní je švédská a česká základna, ale dle mého názoru je příprava mimo led relevantní a je jenom na snaze nás trenérů se švédské metodice alespoň přiblížit na rozdíl od výše popsaných irelevantních aspektů, které je potřeba transformovat do našich podmínek.