ELJ: Tři operace, tři roky skoro bez hokeje. Aspoň mi to otevřelo oči, vypráví Šiler

Šiler patřil v dorostu mezi největší přísliby napříč celou republikou. Když byl ročník 2019/20 předčasně ukončen kvůli covidu, plzeňský forvard se společně s parťáky Petrem Hauserem a Dominikem Soukupem řadil do první čtyřky produktivity Extraligy dorostu. Pravidelně jezdil s reprezentační šestnáctkou, v létě pak nastoupil i do sedmnáctky.

Po jednom odehraném soutěžním měsíci ale všechny mládežníky znovu stopnul koronavirus. Sice na dlouho, jenže pořád ne na tak dlouho jako Jakuba Šilera. Vždyť ten od 10. října 2020 nenastoupil k ostrému zápasu až do 17. března 2023!

Jakube, co se vám stalo?
Na letní přípravě dva roky zpátky jsem špatně dopadl při basketbalu a trošku se mi pokazilo koleno. Byl jsem na operaci a tím, že jsem mladý, jsem se to snažil zachránit. Bohužel to nedopadlo a nakonec se to kupilo, takže z toho byly tři operace a dlouhý výpadek. Na druhou stranu to mělo i svá pozitiva, dodělal jsem si střední školu. Ale nevím… (přemýšlí) Je to smůla.

Dá se vůbec nějak popsat, co jste v hlavě prožíval?
Bylo důležité se odreagovat. Já jsem si našel právě tu školu a ve volném čase jsem se víc zabýval tím, abych udělal maturitu a měl ji za sebou. Každopádně to bylo deprimující, když se mi poměrně dařilo a pak přišla taková dlouhá přestávka. Předtím byl koronavirus, takže v součtu tři roky bez hokeje.

Našel jste největší oporu v rodině?
Bezesporu, rodina pro mě byla největší oporou. A pak musím poděkovat lidem ze zimního stadionu v Rakovníku, kde jsem mohl chodit na individuální ledy v době, kdy jsem nebyl schopný trénovat týmově.

Proč jste musel na tři operace?
Po každé operaci jsem byl schopný se vrátit do určitého tempa a už to vypadalo, že se vrátím do hry. Odehrál jsem i nějaká tréninková utkání. Pak se ale ukázalo, že to není dobré. Noha pořád otékala, nebylo to ono. Až při třetím návratu, kdy se z kolena vyndalo všechno špatné a úplně se to vyčistilo nejrazantnější metodou, to bylo dobré.

Přičítáte to neočekávaným komplikacím? Nebo myslíte, že se lékařům něco nepovedlo?
Nechci z toho lékaře vůbec vinit. Myslím si ale, že při druhé operaci už se to mělo vyčistit jako při té třetí a měl bych o jednu méně. To byla největší škoda. Každopádně se nepovedla ta následná rehabilitace, kdy se to znova pokazilo.

Poslední operaci jste měl kdy?
Na začátku minulé sezony. Měl jsem výpadek do prosince, pak mi asi dva měsíce trvalo, než jsem se do toho dostal, a potom jsem začal ve Varech, kde jsem odehrál pár zápasů.

Čím to, že zrovna tam?
Potřeboval jsem změnu prostředí, nějaký nový impuls, aby mi to pomohlo v hlavě. Vnímám to jako dobrou zkušenost a moc děkuju panu Ryžukovi z Varů. Hokejově jsem na tom v tu dobu nebyl nejlíp, ale myslím si, že jsem byl připravený fyzicky, takže jsem týmu dával zase něco jiného.

Pak jste se rozhodl vrátit do Plzně?
Ano, protože kariéra se teď ubírá takovým směrem, kdy musím koukat i na zadní vrátka. Tím, že v Plzni je vysokých škol víc než ve Varech, jsem musel být připravený i na tu variantu, když se mi v hokeji nebude dařit.

Už studujete? Nebo se chystáte?
Zatím jsem nenastoupil. Nechávám tuhle sezonu, jak se všechno vyvine. Když se to bude vyvíjet dobře, tak bych asi pokračoval v hokeji na sto procent, ale říkám, je možné, že se nebude dařit. Jako teď, kdy ta utkání nebyla úplně stoprocentní. Pak bych si přihlášku na vysokou školu podal a musel bych se věnovat studiu.

Člověk alespoň vidí život z jiné stránky, což všichni mladí hokejisté nedokážou. Dá se to brát jako pozitivum na všech těch problémech?
Určitě. Mně to otevřelo oči ve spoustě věcí. Je potřeba si život užívat i mimo led a žít ho normálně, protože pak se stane něco takového a člověk si uvědomí, že nemůže nic. Zdraví je na prvním místě.

Je moc dobře, že teď můžete starosti se zdravím nechat za sebou a myslet na hokej. V Plzni ale nemůžete být spokojení s tím, jak jste do sezony vstoupili. Čemu špatný start přičítáte?
Podle mě naše hra většinou není úplně špatná, ale trápíme se v koncovce. Když už nám tam něco spadne, tak máme problémy ve vlastním předbrankovém prostoru, odkud inkasujeme zbytečné góly. Musíme se na to zaměřit a hrát pořád poctivě.

Váš trenér Petr Vojan mluvil minulý týden o nedostatečném přístupu a morálce. Bavíte se o tom i mezi sebou v kabině?
Je to tak, bavíme se o tom téměř každý den, ale zatím to moc nepřináší kýžené ovoce. Je potřeba, aby se každý zaměřil na ty malé detaily, a snad to bude lepší.

Říkáte si i to, že sílu v týmu máte a není důvod k panice?
Určitě. Většinou jsou zápasy takové, že máme mraky šancí a nespadne to tam. Soupeře tlačíme, pak ale bohužel uděláme dvě tři individuální chyby a už se to veze.

Vy jste zatím na sedmi kanadských bodech. Do jaké míry jste spokojený?
Hlavně jsem rád, že drží zdraví, po těch trablích si toho moc vážím. Osobně mám trochu smůlu v koncovce, ale teďka hrajeme v nově složené formaci, sedli jsme si a nemůžu si stěžovat. Potřebujeme zapracovat na souhře a věřím, že nám to tam bude padat.

Hrajete s Adamem Dvořákem a Markem Soukupem, to jsou víceméně reprezentanti…
Ano, chytří kluci. Čekáme, že postupem času to od nás bude lepší a lepší.

Foto: Martin Voltr