ELJ: Střelecká forma, starty v áčku i boj o MS. Přijmu jakoukoli roli, slibuje Plos

„Měli jsme dobrý start, vyhráli jsme hned čtyři utkání za sebou. Pak přišla facka v podobě pěti proher, kdy jsme se vrátili k základům. Od té chvíle si to začalo sedat a teď jsme bodovali devětkrát za sebou,“ libuje si Lukáš Plos, který válí společně s kapitánem Mikulášem Jenčovským a novicem Radimem Handlem v jednom z nejlepších útoků soutěže.

I když výraz „válí“ není tak úplně přesný. Plos teď juniorce schází, neboť se díky svým výkonům a také marodce A-týmu dočkal povolání mezi dospělé. Navazuje tak na jeden extraligový start z minulé sezony. V úterý si užil premiéru před domácími fanoušky a proti Karlovým Varům byla vítězná.

Co o juniorském týmu vypovídá, když má výsledky v takových sériích? Že vás výhra psychicky nakopne a prohra naopak trochu srazí?
Pořád jsme ještě mladí kluci. Máme hodně mladý tým a je tady řada kluků, kteří sbírají zkušenosti a dokážou se rozhodit. My staří se jim snažíme pomáhat, co to jde. Myslím si, že se nám to teď hodně daří. Máme velkou radost z toho, že jsme se přehoupli i přes Mladou Boleslav.

Velkou zásluhu na týmových výsledcích má vaše první formace. Jste spokojení, jak se vám daří?
Přidal se k nám Handlík (Radim Handl) z Karlových Varů, který nám skvěle sedl do lajny. Vyloženě jsme si všichni sedli, a to jak na ledě, tak mimo led. Potom se hraje parádně. Snažíme se rozhodovat zápasy, což se nám zatím daří, musím zaklepat. Chceme na to navazovat, protože se pořád o něco hraje. Ještě zbývá hodně zápasů, takže nic není rozhodnuté.

Čím konkrétně vám Radim přispěl?
Dokáže tým nabudit, hrát do těla, zblokovat střely… Nebojí se toho. Nám v lajně vyloženě pomohl tím, že dokáže vybojovat spoustu puků, hraje podobně jako my a jsme na stejné vlně.

I díky němu jste vy osobně už překonal svůj střelecký účet z celé minulé sezony. Koukal jste na to?
Koukal, ale snažím se na to moc nemyslet. Prostě jsem rád, že nám to tam zatím padá. Loni mi to na začátku sezony šlo podobně, ale pak jsem se začal trápit a moje psychika šla dolů. Teď se na to snažím nemyslet. Když třeba dva zápasy po sobě nemám střelu, tak vím, že týmu dokážu pomoci jinak. Daří se.

Dvě sezony zpátky jsme v juniorské extralize zažili dominanci prvního libereckého útoku v čele se střelcem Adamem Měchurou, který teď už má smlouvu v AHL. Podobná cesta by se vám určitě líbila, viďte?
Rozhodně se snažím vyhrát smlouvu kdekoli, která mě může posunout. Ale soustředím se na to, co je teď a tady. Co bude příští rok, se uvidí podle toho, jak dopadneme.

Posunem jsou pro vás i starty v A-týmu. Jak vůbec tahle šance přišla?
V áčku se zranili dva tři hráči, takže bylo avizované, že bych mohl naskočit. V den zápasu v úterý jsem se ráno zapojil do tréninku a pak mi pan Pešán oznámil, že půjdu do zápasu. Šel jsem na to.

Jeden zápas jste odehrál už v minulé sezoně, ale teď pro vás šlo o domácí premiéru. Jaká byla?
Je to rozhodně něco jiného, hrát před domácími fanoušky, před plnou halou. Byl to takový splněný menší sen. Doufám, že přidám další.

Snad na všech možných akcích vídáme vašeho tátu. Co vám řekl po tomto zápase?
Jenom mi řekl, že je škoda, že jsem neproměnil tu akci, co jsem měl hned v prvním střídání. Že jsem dřevák (směje se). Ale že to nevadí a vyjde to snad příště.

Liberec dává mladým hráčům šanci nejenom díky marodce, na to se vám určitě dívá dobře.
Jsem jedině rád, že se tady do áčka berou mladí a máme tady šanci, že se nehraje vyloženě na staré. Snažím se vybojovat si nějaký ice time, ať je jakýkoli.

Dostal jste i pozvánku do reprezentační dvacítky na turnaj v Chomutově. Vyhlížel jste ji, když máte poslední šanci zahrát si na mistrovství světa?
Doufal jsem v ní, teď jsem se snažil co nejvíc. Byť vím, že tam je velký nátlak, ať už od kluků ze zahraničí, nebo z českých soutěží. Budu se snažit odvést maximum, co dokážu. Volba je už pak na trenérech, koho zvolí a jakou mu dají roli. To je ve hvězdách.

A kdybyste dostal jinou roli než tu střeleckou, což byl právě i případ Adama Měchury, neměl byste s tím problém?
Myslím, že ne, protože checking line už jsem hrál na osmnáctkách. Nedělá mi to žádný problém. I tady v áčku, když jdu hrát, tak hraju ve čtvrté formaci. Přijmou jakoukoli roli, klidně bych mohl jet jako třináctý útočník a vážně by mi to nevadilo. Chtěl bych se tam dostat.

Foto: Jan Běhounek, janbehounek.cz