Lukáši, jak se cítíte poté, co jste zaprvé vychytal postup ve své první sérii play-off v životě, a navíc přes Vítkovice?
Skvěle! Jak říkáte, první play-off, první výhra, a navíc proti Vítkovicím, takže se cítím parádně. Vítkovice pro mě budou asi navždy rival, každý zápas s nimi je pro mě motivací a pokaždé chci zachytat, co nejlépe jde. Věděl jsem, že tu sérii vyhrajeme, měl jsem hlavu tak nastavenou, že je prostě zničíme. Musím ale zůstat nohama na zemi a nelítat v oblacích. Mým cílem je přejít přes další kolo, abychom se dostali minimálně do semifinále.
Před sérií jste si věřili určitě i díky tomu, že jste v nadstavbě tolik vítězili, že?
Je to možné, díky těm výhrám byla na naší straně asi lepší morálka. Vítkovice nasbíraly v horní skupině celkem málo bodů. My jsme nechtěli nikoho jiného z té poslední čtyřky než Vítkovice, na ně jsme si celý tým věřili. V základní části jsme s nimi měli bilanci tři ku jedné.
Budete to mít po postupu přes svůj bývalý tým drahé?
Ano, na sérii s Vítkovicemi jsem vypsal trošku víc peněz než standardně. Teď budu asi muset šetřit a tolik nerozhazovat (směje se).
Jaká byla série z vašeho pohledu? Minimálně doma jste byli týmem, který se mnohem víc drží na puku a tvoří hru. Vy jste pak v brance mohl vychladnout, když jste několik minut neměl zákrok…
Díky tomu, že to není základní část, ale play-off, tak už to samotné představuje takovou zvláštní motivaci. Když na mě neletěla střela, tak jsem se ani nemusel nějak udržovat. Adrenalin zůstal vysoko, stále jsem si věřil a zůstal zahřátý. Jak říkáte, měli jsme převahu. Mně tyhle zápasy v podstatě vyhovují a mám rád, když můžu proti tomuto stylu chytat. Mám pozitivní bilanci i s Olomoucí, což jsou v podstatě taky betonáři. Dominovali jsme a byli lepším týmem, takže si myslím, že jsme postoupili zaslouženě.
Vítkovice na vás v Pardubicích nasadily brankáře Denise Irgla, který chytal parádně. Znáte se spolu dobře? Řekli jste si po sérii něco?
Známe se velice dobře. Ve Vítkovicích jsme spolu chytali jednu sezonu v dorostu, byli jsme docela i kamarádi a respektovali jsme se navzájem. Teď na konci jsme si řekli, že jsme oba chytali nadstandardně, on mi pogratuloval a já ho pochválil za velmi dobrý výkon.
Jinak jste s bývalými spoluhráči ve spojení, byť z Vítkovic nepocházíte?
Telefonicky úplně ne, ale když hrajeme proti sobě, tak vždycky na rozbruslení pokecáme. Nebo když se vidíme na zimáku, tak za klukama zajdu. Teď jsem byl na reprezentaci s Markem Chaloupkou, s tím jsem taky v pohodě. A jeden z mých větších kamarádů je Vojtěch Fojtík, se kterým se občas potkáme na nějakém streamu NHLka.
Jaký je váš recept po úspěšné sérii? Jak si odpočinout a naladit se na tu další?
Držím se stejné disciplíny, chci se udržovat klasickou formou. Hodně dbám na regeneraci, protahování, dám si saunu… Nic těžkého. A hlavou se nastavím tak, že chceme přejít přes další kolo. I kdyby to mělo být klidně v pátém zápase. Já nechám na ledě všechno a s klukama uděláme maximum, aby nám to vyšlo.
Ve čtvrtfinále vás ale čeká nesmírně silný Třinec. Co od série čekáte?
S Třincem jsem chytal tři zápasy, z toho byly dvě prohry a jedna výhra. Asi to bude nejtěžší soupeř, kterého jsme mohli dostat. Popravdě jsem si přál kohokoliv jiného (usmívá se). Ale zase jde o ocelářský tým, takže to pro mě v podstatě bude taky derby. Kluci tady v juniorce s Třincem minulý rok prohráli a mají mu co vracet. Věřím, že na to máme. Když budeme hrát tu svoji hru, jako jsme hráli minimálně v prvním zápase ve Vítkovicích, tak věřím, že to urveme.
Vaše role se ale změní. Teď rozhodně nejste favoritem a vzhledem ke kvalitám Třince budete v defenzivě trávit víc času než proti Vítkovicím. Jste na to připravení?
Určitě. Jeden zápas jsme s nimi u nich na malé hale vyhráli 4:1, tam mi to taky docela sedlo a celkově se nám to s klukama v obraně povedlo pokrýt. Jsme připravení na to, že u nás budou trávit víc času. Na sérii se těším a udělám maximum, abych ji vychytal co nejlépe.
Máte i skvělého náhradníka, Matěj Tuláček má jako dorostenec fantastická čísla. Klape vám to ve dvojici?
Myslím si, že jsme jedna z nejsilnějších dvojic v extralize juniorů, minimálně statisticky. Je super, že se máme v čem předhánět a že je tady konkurence, která člověku vždycky prospěje. Nic nevypustíme, do všeho jdeme naplno. Jsem rád, že tady někdo takový je a můžu s ním soupeřit. Zároveň jsme spolu v pohodě a sedíme si. I kdyby se náhodou něco stalo, tak věřím Matějovi, že to zvládne a tým taky podrží.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej