ELJ: Mezinárodní trio z Dukly válí. Domlouváme se česky i rusky, líčí Jungwirth

Jungwirth naposledy odešel z utkání bez bodu 9. září, od té doby ale jeho „mezinárodní“ formace válí víc a víc. Každý z jejích členů přitom pochází z jiné země a loni touto dobou ještě každý působil jinde. Jazyková bariéra však jako by u jihlavské trojky nehrála žádnou roli.

Ruku v ruce s tím, jak se jí daří, jde i vzrůstající forma celého týmu. Dukla prožila start jako na houpačce, ale postupně své výkony i výsledky stabilizuje na poměrně vysoké úrovni.

Myslíte, že už se váš tým dostal do té tváře, kterou ukazoval v minulé sezoně? Nebo dostává?
Já bych spíš řekl, že se tam dostává. Rozhodně to ještě není ta finální forma, ve které chceme být. Naše výkony mají vzestupnou tendenci, což je skvělé, ale myslím si, že před sebou ještě máme docela dost práce a tým má ještě na víc.

Řekli jste si, že byste loňské čtvrté místo rádi vylepšili?
Nevím, jestli jsme to úplně řešili. Tým má za mě stejný, možná vyšší potenciál než loni. Rozhodně míříme stejně vysoko, ale zatím se soustředíme jenom na první část sezony a jdeme krok po kroku.

Jedním z kroků pro vás byla výhra nad Třincem, první od konce jarního semifinále…
Porazit Třinec pro nás bylo dost cenné, protože tu loňskou sérii na sedm zápasů tady pamatuje spousta kluků. Zápasy s Třincem jsou vždycky extra těžké a speciální, tuhle sezonu se nám proti němu zatím nedařilo, takže jsme rádi, že jsme ho tentokrát aspoň za dva body porazili.

Obrovskou zásluhu na týmových výsledcích má vaše formace. Aktuálně jste všichni tři v první čtveřici bodování extraligy. Jak se vám na to kouká?
Je to skvělé. Musím říct, že jsem nadšený z toho, jak se nám daří. S Maxem je tam sice menší jazyková bariéra, protože je mladší a česky skoro vůbec neumí, ale na ledě si rozumíme. Lepí nám to a padají nám tam i góly, takže je to parádní.

Maxim je vyloženě střelec a vy s Ilarionem Kuprijanovem jste spíš tvůrci?
Jo, myslím si, že já s Larim úplně nemáme v nátuře ten střelecký instinkt, zatímco Max ho má. Je dobré, že se takhle doplňujeme.

A jak vám to spolu klape po lidské stránce?
S Larim nám to klape super. Má sice pořád nějaký přízvuk a některá slovíčka nezná, ale jinak umí česky super. Maxim se zatím učí, u něj je mínus, že neumí ani anglicky. Já jsem měl čtyři roky na střední škole ruštinu, takže nějaké základy mám, ale spíš komunikujeme přes Lariho, který umí rusky dobře. Já se snažím taky trošku víc naučit rusky a Max se zase snaží naučit jak česky, tak anglicky.

Jak na sebe ale promluvíte během zápasu v nějaké stěžejní situaci, kdy není čas na překládání a rozmlouvání?
Rusky. Když mu chci říct nějaké jednoduché pokyny, tak ty umím. Pokud potřebuju říct něco složitějšího, tak se obrátím na Lariho a on mu to přeloží.

Teď máte v týmu i mladšího bratra Jonáše. Snaží se vás následovat?
Já doufám, že se snaží jít v mých stopách (usmívá se). Ale myslím si, že jsme oba dva typologicky rozdílní hráči, takže to není tak jednoduché. On je teď nejmladší v juniorce, takže si na svůj prostor musí trpělivě počkat. Ale snaží se a maká.

Táta vám jako mládežnický trenér pořád radí hodně, nebo už jste ve věku, kdy se „stahuje do ústraní“?
Jo, radí mi pořád. Že bych po špatném zápase přišel domů a měl od něj ještě připravené, co jsem udělal špatně, tak to ne. Když si to ale vyžádám, tak mi rád poradí. Vůbec to neprobíhá tak, že by mě do něčeho tlačil.

Neříkáte si, že byste při takové formě mohli dostat šanci i v áčku? Klidně celý váš útok…
Samozřejmě doufám, že nějakou šanci můžeme dostat. Momentálně se ale soustředíme jenom na juniorku, abychom zvládli první část a byli v první čtyřce, protože o to probíhá velký boj. Pak se to může odvíjet směrem k áčku.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej