Bitva, která skončila jednoznačným výsledkem
Zápas Francie – Česko byl už od počátku turnaje veden jako vrchol tohoto šampionátu. Nutno dodat, že zcela po právu. Střetly se spolu dva dosud neporažené týmy. Dva rivalové, kteří společně sestoupily z divize I a rvaly se spolu o návrat. Buď jeden, nebo druhý. Nic mezi tím.
Po prvních pěti minutách se zdálo, že Češky tenhle zápas jasně zvládnou. Začaly presingem, zatlačily své soupeřky a po třech minutách se dokázala prosadit po sérii šancí Lucie Povová. Francouzky si nebyly schopné rozehrát a málokdy se dostávaly z vlastní obranné třetiny. Vedení se však dlouho nerozrostlo. Tedy až do 59. minuty.
Francie se postupně dostávala stále více do zápasu, měla jednu šanci za druhou a ty blokovaly buď některé z bránících hráček nebo brankářka Radka Lhotská, která podala v rozhodujícím utkání famózní výkon. Stačí připomenout jen nájezd Fohrerové ze druhé třetiny, který dokázala vytěsnit. Puky nevyrážela a francouzské hráčky si na ní nepřišly ani jednou.
I Češky měly své šance. Skvělé výkony brankářek tak dovedly těsné vedení až do konce zápasu. Znovu pak kapitulovala ta francouzská. To se právě Nikola Tomigová dokázala prosadit po odraženém kotouči a dát definitivu. Vedení dva nula už Češky nepustily. Dál hrály aktivně a nedávaly soupeřkám ani šanci na power-play. K té se nakonec Francouzky odhodlaly až půl minuty před koncem a chvíli poté, co se Baldinová vydala z branky, dostaly třetí gól znovu z hole Tomigové.
Trenér si pochvaloval charakter týmu
„Tenhle tým jsme tvořily několik let a má skvělý charakter. Věřím tomu, že ještě bude mít úspěchy,“ pochvaloval si po utkání trenér české reprezentace Karel Manhart. Do zápasu vstupovaly jeho hráčky s jasnými taktickými pokyny, které držely a za to kouč své svěřenkyně pochválil.
Nejen poslední zápas, ale celé mistrovství byl pro české hráčky velký zápřah. Do něj vstupovaly v pozici favorita a úspěch pro ně znamenalo jediné - vítězství. „Bez něj jsme se vrátit nemohly. Byl to tlak na hráčky samotné a byl to tlak i na nás. Ale všichni jsme se s tím vyrovnaly,“ vysvětloval trenér.
Ač se to původně nezdálo, tenhle turnaj byl pouze o jednom zápasu. „Měly jsme to trochu v podvědomí. Zvlášť dneska se prostě celý den čekalo na to večerní střetnutí,“ přiznala Alena Polenská. Jedna z nejzkušenějších hráček, která nastupuje na univerzitě v Kanadě vedla celek poprvé v roli kapitánky a využila hned svou první možnost k postupu o úroveň výš. „Jsem na všechny moc hrdá. Vytvořily jsme skvělou partu a jako tým jsme hrály super,“ dodala.
Když se měla ještě zamyslet nad největším nebezpečím, které od Francouzek čišilo, řekla jen tři čísla. Jedenáct, čtyři a dva. Přesně tak, jak je měla naučené z týmových porad od trenéra a myslela tím Locatelliovou, Fohrerovou a Ravillardovou. „Byly hodně individuální. Z toho pramenilo jejich největší nebezpečí. Jenže my hrály za tým a tím jsme je porazily,“ vysvětlovala.
Sama byla vyhlášena nejužitečnější hráčkou turnaje. Ovšem Češky měly i další umístění v individuálních oceněních hráček. Nejlepším bekem byla Kateřina Flachsová a nejproduktivnější hráčkou turnaje byla Nikola Tomigová. „Takhle to vůbec neberu. Přijela jsem sem vyhrát s týmem a to se mi povedlo. Byly jsme tady skvělá parta, která se sejde jen jednou za rok. Měla jsem skvělé útočnice v lajně a výborné obranné hráčky, které nás držely vzadu,“ pochvalovala si Tomigová po závěrečném hvizdu.
Tomigová dala dva góly hned v prvním zápase proti Velké Británii, po brance do sítě Dánska a Itálie a dvě branky vstřelila i Francii. Po úvodním gólu Povové se na něj čekalo téměř celý zápas. „Byla jsem nervózní po celý zápas. Byly to strašné nervy. Šlo o to neudělat chybu, protože každá může být potrestána,“ říkala po utkání Nikola Tomigová.
„Dva roky jsme dřely a myslely na to a teď se nám to splnilo. Je to naprosto skvělé. Tlak byl na nás velký, ale dokázaly jsme, že na to máme,“ vysvětlovala nejzkušenější hráčka v poli Eva Holešová. Po brankářce Radce Lhotské druhá nejstarší. Sama také prozradila, jak budou vypadat oslavy, které začaly už bezprostředně po utkání. „Tak jak jste viděly náš poslední zápas. Půjdeme do toho naplno, nebudeme se šetřit a budeme slavit až do rána,“ usmívala se zástupkyně kapitánky Aleny Polenské.
Tým ve Francii zůstával do druhého dne, ale už v půl páté ráno odjížděla celá výprava na pařížské letiště, aby se vracela domů. Jako mistryně světa bez ovací.
Francie po utkání brečela
Ještě den před utkáním, když Francouzky vyhrály na Velkou Británií, sršela sebevědomím. „Bude to těžké, ale na zápas jsme připravené a plné očekávání,“ říkala trenérka francouzského výběru Christine Duchampová. Po zápase s Českou republiku už jí do řeči tolik nebylo. Zatímco při rozhovorech pro místní francouzská média se ještě držela, potom utekla do kabiny a už nevylezla. „Nezlobte se, jsem hodně zklamaná,“ procedila mezi slzami, které se jí začínaly spouštět po tvářích.
Pro Francii to byla těžká rána. Zatímco ještě v padesáté minutě byla většina stadionu v očekávání vyrovnání, v devětapadesáté minutě zase a několik následujících chvil všichni ztichli. Ke cti místních nutno říct, že ne na dlouho. Už pár minut po závěrečné siréně místní fanoušci oslavovaly svoje hrdinky akustickou formou Marseillaisy.
Fanoušci vůbec dokázali vytvořit v celém zápase skvělou atmosféru. Vždyť na neoficiální finále jich přišlo 1363, což byla nejvyšší návštěva na zápas na turnaji.