BLOG: Přátelství, mráz nebo gradující výkon. Jaké byly Švédské hry pohledem Daniela Gazdy?

Týden s reprezentací? Pojďme to vzít hezky popořádku.

Byl jsem nadšený, že pozvánka po třech letech znovu přišla. Od posledního srazu se toho změnilo strašně moc. Tehdy to byla covidová sezona. Předtím jsme měli sraz na letišti a cestovali rovnou do bubliny. Teď to bylo zcela odlišné.

Hned jak vyšla nominace, napsal mi Filip Král, jestli spolu budeme na pokoji. Ujal se role manažera a všechno začal zajišťovat. Spolu jsme prožili celý týden. Neměli jsme snad ani pět minut bez sebe. První tři dny se odehrávaly v Holešovicích a tréninky se jely úplně nadoraz. O to více bylo fajn se jít poté podívat do města a vypadnout z tréninkového stereotypu. Už ve středu jsme odletěli do švédského Karlstadu.

Před prvním tréninkem jsme se šli podívat do Löfbergs Areny. Oproti českým stadionům je tam opravdu obrovský led. Plocha má maximální možný rozměr. Ale už jsem si to vyzkoušel tři roky zpátky v Malmö. Po prvním tréninku šlo cítit, že tady bude na všechno mnohem více času a bude to hlavně o bruslení. Důležité byly i osobní souboje, což se potvrdilo ihned proti Švédům.

Měli ohromnou kvalitu a zkušený tým. Věděli, co na nás může fungovat. Vždyť měli sedm hráčů z posledního mistrovství světa. Po zápase se Švédskem jsme měli trénink až odpoledne, takže pátek byl takový specifický. Bylo fajn, že jsme si mohli přivstat, ale odpoledne jsme z větší části trávili na zimáku.

Jsem spíš taková konzerva. Vyhledávám svoje rutiny a snažím se dělat to, na co jsem zvyklý. Celkově mám rád silniční cyklistiku. Poslední tři roky mi pomáhá sednout po zápase na kolo a na volný převod si vyšlapat nohy. Na ledě máte frekvenci pořád jinou, takže kolo je v tomhle super. Pak se ještě protáhnu – nic specifického. Ale už jsem si v tom našel komfortní zónu a cítím, že mi to vyhovuje.

Ve volném čase jsme se chtěli jít projít. Ale zdejší teploty nám to neumožnily, bylo až -15 °C. Vyšli jsme jen na dvacet minut ven. Debatovali jsme o tom, jak to chodí v jednotlivých klubech, kde hrajeme. Potom jsme si samozřejmě museli dát teplý čaj.

Nejvíc jsem byl v kontaktu s Filipem Králem a Jakubem Galvasem. Filip hraje ve Finsku, Galvi ve Švédsku. Každý má trochu jiné podmínky i kvůli počasí. Galvi říkal, že v Malmö hrozně fouká. Filip si zase chválil, že mají ve Finsku hezkou zimu a že toho v Lahti využívají. Popisoval, jak chodí s Michalem Jordánem na běžky a snaží se využít čas i mimo hokej.

V sobotu s Finy se náš výkon zlepšil. Vyrovnali jsme hru i osobní souboje. Zápas nám mentálně pomohl, a to i přes to, že neměl vítězný konec. Dokázali jsme se od toho odpíchnout do posledního utkání proti Švýcarsku, kde jsme byli jasně lepší. Po zápasech jsme měli trénink na vybruslení, což není úplně běžné. Většinou máme v klubech dopolední fázi a odpoledne bývá volnější.

V neděli nás čekal zápas se Švýcarskem. Dlouhou dobu jsme neměli utkání výsledkově pod kontrolou, ale herně jsme duel ovládli. Když jsme prohrávali ve třetí třetině, osobně jsem věřil, že ho dokážeme překlopit na svoji stranu a že potvrdíme vzrůstající kvalitu naší hry.

Odjíždíme s jednou výhrou ze tří zápasů. Určitě jsme však pomýšleli na výsledkově lepší turnaj. Samozřejmě jsem rád, že jsem se za týden na reprezentačním srazu mohl přiučit spoustu novým věcem. Pan Židlický byl výborný obránce a vyžaduje po nás věci, které fungují. V mé dosavadní kariéře mě vedli výborní hráči. Ať to byl Martin Hamrlík, v Kometě Jaroslav Modrý nebo dříve v reprezentaci Jaroslav Špaček.

Od každého se snažím něco vzít. Na Švédských hrách byla klíčová práce na modré čáře. Trenéři kladli důraz na pohyb s kotoučem. Chtěli, abychom rotovali, než to hned házeli na bránu. Dostávám typy, co mohou ve hře pomoci týmu, aby byl v útočném pásmu nebezpečný.

Vracím se plný nadšení. Vždycky je to čest hrát v národním týmu. Od novinářů samozřejmě slýchám, že mám šanci překonat rekord v počtu gólů v základní části vstřelených obráncem. Ale upřímně si více užívám, když se zápasy vyhrávají týmově. V kabině je dobrá nálada a od toho se všechno odráží. Od překonávání rekordů jsou individuální sporty. Daleko důležitější je, aby tým vydržel zdravý a udržel formu, když se vyhrává. To platí i o národním týmu.

Fanoušci, děkujeme za podporu

Daniel Gazda