BLOG: Náročné cestování, ale velká odměna. Fanoušci, díky, vzkazuje Tejralová

První půlka turnaje je za námi a zatím to byl teda pořádný fofr. Ale začnu hezky popořádku.

S Kateřinou Mrázovou jsme si pro jistotu sbalily už v sobotu večer, protože druhý den jsme ještě před odletem měly zápas proti New Yorku. Reprezentační vybavení si nechávám zásadně v Česku, takže jsem předpokládala, že toho nebudu mít tolik. Opak byl ale pravdou a můj kufr nakonec vážil 24 kilo, a to především kvůli mokré výbavě.

Po duelu jsme se rychle sebraly a běžely na letiště, jen tak tak jsme to stihly. V letadle jsme letěly já, Kateřina Mrázová a dvě naše spoluhráčky z Ottawy, Němka a Maďarka. Cesta byla dlouhá a náročná, do Prahy jsme přiletěly v pondělí, kde jsme naskočily do uberu od nového sponzora a v odpoledních hodinách už jsme se hlásily v Liberci.

Z prvního příchodu do kabiny mám vždycky největší radost. Máme totiž super partu, takže jsem se na holky těšila. Některé teda přijely až v pondělí večer, tudíž jsme první oficiální společný meeting měly až v úterý, na což navázal také první společný trénink.

Ten probíhal ve standardním duchu. Trenérka Carla MacLeodová nám zopakovala to, co už umíme. Pro některé holky to muselo být určitě náročné, protože například ty ze Švédska měly problémy se svými lety, ale já osobně jsem si to užila a bylo to v pohodě.

Ještě před tréninkem jsem si musela odbýt mediální povinnosti. Tisková konferenci k turnaji probíhala v klidném duchu, ale od pondělí jsem toho naspala fakt málo a navíc to bylo od devíti, což pro mě nebylo vůbec ideální. Naštěstí to jedna káva rychle napravila.

Středeční den jsme si s holkama užily volna, protože jsme v ten den nehrály. Dopoledne nás čekal společný trénink, po kterém jsme zašly na oběd. V půl třetí jsme se byly podívat na zápas Švédek s Finkama a před večeří nás pak neminul krátký meeting k duelu s Německem. Od té chvíle už jsme měly volno na své aktivity.

Čtvrtek. Pro nás den D, možná spíš Z, jako zápas. Panovala u nás lehká nervozita, ale zároveň také natěšení, protože jsme konečně mohly hrát na domácím území. Naši čeští fanoušci jsou úžasní, což nám také během utkání potvrdili. Osobně si myslím, že máme jedny z nejlepších na světě. Byli za to odměněni výhrou.

Další střet na sebe nenechal dlouho čekat a hned o 24 hodin později jsme vyzvaly Finky. Program máme náročný, hrát čtyři klání za stejný počet dní je opravdu fuška, ale nemůžu si stěžovat. Je to hokej a já jsem ráda za každou příležitost, kterou dostanu v takhle těžkých duelech.

Výsledkově se nám ten den sice vůbec nepovedl, ale jedna věc nás všechny poslala do kolen. Obecenstvo v Liberci totiž stanovilo nový rekord v počtu diváků na jedno duelu ženského hokeje na našem území. Já osobně mám hodně ráda, když můžu hrát před plnou halou. Asi se nikdo nebude zlobit, když budu mluvit za celou kabinu a poděkuju jim, protože ani za stavu 1:5 neodcházeli a hnali nás dál.

Dneska nás čeká v pořadí třetí zápas, a to se Švýcarskem, ve kterém bychom rády odčinily včerejší prohru. Doufám, že nás dnes přijdete podpořit.

Vaše kapitánka,

Aneta Tejralová